V moji mysli se pořad objevuje,
ta vzpomínka na zámeckou zahradu.
Spousta květin,slunce a my dva.
Tvoje doteky a polibky.
Bez tebe se cítím prázdná.
Prej ze všeho dělám DRAMA.
Omlouvám se všem .
Za to může láska jen,
pobláznila moji mysl .
Chvíli mělo něco smysl.
Chvíli jsem věděla ,
co si přeji a kým jsem.
Vrať to zpátky .
Polib mě naposled .
Nebudu prosit .
Nebudu brečet .
Nechám tě odejít.
Ať si šťastný.
Máš naději .
A co já ?
Jsem už mrtvá.
Uvnitř .
Ps:miluju tě
Tvá květinová víla,která ti kradla cigarety .
