14 Dní Na Táboře

On mě miluje?

Ráno nás přišel vzbudit nějaký vedoucí. Počkat to nebyl vedoucí.. ,,Dobré ráno vstávejte holky" uslyšela jsem něčí krásný ale tichý hlas. Jelikož bylo brzo ráno a teď jsem se vzbudila, tak mi chvilku trvalo se zorientovat a přiřadit komu ten hlas patří. No ano! Mike. Cože, co on tu dělá? Ale tak co nadělám. Okamžitě jsem otevřela oči ano byl to on. ,,Do-dobré" prohodila jsem rozespale. Bože proč zase koktám? ,,Dobré ráno princezno" řekl tím svým sladkým hlasem je tak krásný- ne, ne, ne to je moc slabé slovo je prostě "nádherný"! Slyšela jsem jak se Beth v posteli jak se potichu směje jako by mi viděla do hlavy, ale neřešila jsem to. Agh.. Emily! co to zas děláš! Tak on si sem klidně přijde zamotá mi hlavu a teď mi ještě říká princezno? A já? Ja se ho v hlavě ještě zastávám. Dost zase mluvíš sama se sebou, teď by si o tobě  všichni mysleli, že jsi úplný cvok nech toho Emilie!!!!,, NEE" zařvala jsem přes celou chatku, *to mám poslední dobou nějak v oblibě*ani jsem si to neuvědomila. ,, Co se děje?" otázal se mě s menším úsměvem na tváři ,,Já jen...," ,,Emily jdu si vyčistit zuby" skočila mi do řeči Beth a bez dalších slov odešla. Kde jsem to skončila..

,,Já jen, ''odmlčela jsem se. ,, Emily děje se něco? Poslední dobou mi přijde že se na nic nedokážeš soustředit." Zatvářil se smutně. ,,Víš nechtěl jsem ti to říkat tak brzy, ale kdy se mi jindy naskytne taková příležitost. Tu noc když jsme se poprvé potkali, tak jsem se do tebe asi........asi.......zamiloval. A nechci aby se ti něco stalo" odřekl svůj dlouhý proslov a schoval si hlavu do dlaní. Tak tohle jsem nečekala ani trošičku a jsem teď tak šťastná jako nikdy před tím. Obejmula jsem ho aby se uklidnil a řekla. ,, Víš.. vůbec toho nelituj taky jsem ti chtěla něco říct...," podivala jsem se na mobil kolik je vůbec hodin, ale.. Cože? To tu už sedíme 15 minut? ,,...ale někdy jindy musíš jít vzbudit ostatní"  podíval se na hodinky a vykulil oči ,,Úplně jsem zapoměl, musím běžet tak zatím princezno" ach jak já to  "princezno" mám ráda. ,,Ahoj Miku" rozloučili jsme se. Mike se zastavil mezi dveřmi a řekl ,, Ale někdy mi to řekneš ano?" ,,Neboj, možná ještě dneska, stejně se uvidíme", řekla jsem a on pak už odešel.

  Hned na to přišla Beth a se smíchem se mě zeptala ,,Co jste to tu dělali, že měl Mike, tak růžovou barvu obličeje?" Na tohle jsem ji neodpověděla, ale jen se zasmála a šla jsem si vybrat něco na sebe, protože jsem byla celou dobu v pyžamu. Následovně jsem si vzala kartáček, šla na snídani a pak vyčistit zuby- ne moc zajímavá část.

   Po snídani jsme šly s Beth na hodinu. ,,Jo... zase se s ním uvidím.",řekla jsem si v duchu. Měla jsem zase  problém se zaostřením, takže jsem musela požádat o pomoc Mika, který ke mně přišel a ze zadu si ke mě stoupl jako by mě obejmul. Když jsem měla zaostřeno, zeptal se mě ,,Co si mi ráno chtěla říct?" A zazubil se ,,O odpoledním klidu se sejdem na kraji lesa ok?" Odpověděla jsem na jeho otázku a on jen přikývl.

Tak nová kapitola. Má přes 500 slov, tak snad se líbí❤️