14 Dní Na Táboře

Seznámení

Z pohledu Mika

,,Emily... Nádherné jméno.." ale ne tak nádherné jako ona.. ,,Umm.. A chtěl si něco? Nebo.. Proč si na mě klepal?" řekla takovým nérvozním hlasem ,,Jen jsem se tě chtěl zeptat, proč tady chodíš tak pozdě večer" ,,Jsi snad nějaký můj dozorce, aby ses zajímal, o to kam a kdy chodím?" víc sebejistě, drze a sarkasticky to snad říct nemohla, ale co.. Líbí se mi.. ,,No.. Vlastně jsem instruktor, takže bych řekl, že ano.. Zajímá mě to, jelikož je už Emily po večerce" s jejím jménem jsem si pohrál na jazyku, jelikož jsem viděl, že jí to štve, a to bylo tak strašně roztomilé ,,Uh.. Tak pokud to vážně potřebuješ tak moc vědět.. Byla jsem na WC. Teď to víš, můžeš klidně spát." ,,Nějaká dr-" ,,Emily! Kde jsi? Pojď už do chatky, budu zamykat, tak dělej!" Její nejspíš kámoška nám zkazila moment, ale stejně měla už jít Emily dávno zpět do chatky, nedělám rozdíly, a je jedno jestli je to nějaká Emily nebo například Jessica. ,,Slyšíš? Už musím jít, měj se!"

Z pohledu Emily

Nevím jestli jsem ráda, že mě Beth zavolala nebo ne, ale moje trápení už konečně skončilo-jaké trápení? Nevěděla jsem, co mám říct dál, navíc byly tady dvě strany: jedna říkala prosím, ať tenhle moment neskončí a druhá zase, prosím ať už to skončí, co když řeknu něco špatně? Měla jsem smíšené pocity. Když jsem se dostala k chatce, Beth už spala, nechápala jsem jak, když ještě před minutou na mě volala. Každopádně jsem zamkla chatku a zkoušela na to nemyslet, ale vůbec mi to nešlo a neuměla jsem vůbec usnout. Musela jsem pořád myslet na to, že ho zítra uvidím, co si obleču, jestli se mu líbím.. Neuměla jsem uvěřit, že mi někdo dokázal zamotat hlavu tak rychle. Nikdy se mi nic takového nestalo, vážně jsem nechápala. Bylo 2:28 a já pořád nemohla usnout.. Co to se mnou udělal? Pořád, pořád a pořád jsem na něho musela myslet. Na konec jsem usla asi kolem 3:10. Ráno v 8:00 se nás pokoušeli vedoucí vzbudit, ale mě nevzbudili spala jsem jak zabitá. Takže vedoucí vzbudili jen Beth, já jim vzbudit nešla, a mě potom Beth budila asi 5 minut. Chtěla jsem se vymluvit z toho, že jsem spala jen 5 hodin, takže nejsem připravena na hodiny, ale nepomohlo to. Takže jsem se šla obléct, vzala jsem si ryflové kraťasy a černý crop-top. Mohla jsem vyrazit na snídani.

Takže, další kapitola je tady! Doufám, že se Vám alespoň trošku líbila. :) Uvidíme se u další kapitoly. Vaši

Vorvani Míša a Terka