14 Dní Na Táboře

Autobus

Zbytek dne proběhl normálně. Večer jsem si šla lehnout, ale neusnula jsem. Tak jsem se šla projít. Najednou mi někdo ze zadu zakryl oči. ,,Hádej kdo to je?" řekl a zasmál se. Mike! Kdo jiný by to mohl být, že? ,,Miku.." ,,Ty se na mě zlobíš princezno?" Zeptal se mě. ,,Princezno jako fakt?" Odpověděla jsem mu pouhé ,,Hm..." ,,A co jsem provedl?" Bože! Ví moc dobře o čem mluvím a on se mě ještě zeptá!? ,,Ty moc dobře víš co!" Řekla jsem trochu naštvaně. ,,Nevím?" Debil! ,,Za to s Beth! Vysvětli mi to laskavě, protože minule jsi utekl!"

  ,,a-a co tady děláš?" Snažil se změnit  téma. ,,Já jsem se tě na něco ptala!" Už jsem byla vážně docela naštvaná. ,,Hele zapomeň na to, je to minulost. Nechme minulost minulostí, žijeme v přítomnosti." Teď zněl jak nějaký namyšlený arogantní blbec. ,,A navíc už je pozdě večer a já asi půjdu spát, jsem unavený, tak dobrou noc Em" a bez dalších slov odběhl pryč. ,,Však tě to jen tak nemine." Křikla jsem za ním, ale ne tak nahlas abych vzbudila ostatní. Nad přezdívkou Em jsem se musela pousmát takhle mi ještě nikdy nikdo neřekl, ale líbilo se mi to. On celý se mi líbil ty je ho hebké rty a prostě aww.... Do hajzlu Emile Johnsnová nad čím to zase přemýšlíš! Okřikla jsem se v duchu, ale pak jsem si zývla, tak už jsem se radši vydala zpátky do chatky, abych tady náhodou neusla na zemi. Lehla jsem si a ležela.Ještě jsem poměrně dlouho přemýšlela, ale pak jsem se na konec pomalu, ale jistě ponořila do říše snů.

  Ráno mě a Beth probudila Terka. ,,Holky, honem nachystat! Převlečte se, běžte si vyčistit zuby a na snídani. V 9:30 odjíždíte!"křičela přes celou chatku. Tohle její buzení nenávidím, ale mám jí ráda (jako vedoucí logicky). Konečně jsem se alespoň trochu vzpamatovala a sedla jsem si ,,Cože? Kam jedem?" řekla jsem a zývla si ,,Vstávat ty ospalče, co jsi celou noc dělala, že máš takové kruhy pod očima?" Řekla s úšklebkem. Hodila jsem po ní vražedný pohled a zpátky si lehla. ,,Do města." odpověděla mi na otázku a bouchla dveřma a šla budit ostatní. No jo, já zapomněla my vlastně jedeme do města. Nee. Mike. Město. Neee. No alespoň další šance zjistit něco víc o Beth a Mikovi. Sice mi do toho nic není ale strašně mě to zajímá a chci se ujistit, že už to Mike neudělá znovu.

Asi po deseti minutách jsem se uráčila vstanou. Když jsem vstanula, šla jsem se obléct: Oblékla jsem si modré triko a bílé kraťasy a šla si vyčistit zuby. Pak jsem šla na snídani, dala jsem jsi rohlík s marmeládou a šla do chatky  nachystat si věci. Na postel jsem hodila vak a do něj peněženku,  hřeben a mobil. Za chvilku už přišla i Beth. Počkala jsem než si taky sbalí věci a společně jsme se vydaly na nástup našeho oddílu.Už tam všichni byli, asi se čekalo jen na nás. To jsem se ale spletla- ještě tady nebyl Mike. ,,Beth nevíš kde je Mike, docela mu to trvá čeká se jen na něj?" zeptala jsem se Beth, i když nevím jak by to mohla vědět. ,,Jo," zasmála se. Co? jak to může vědět vždyť byla celé ráno se mnou... ,,Támhle" Řekla s úsměvěm a ukázla někde za nás. 

Už sedíme v autobuse a povídáme si s Beth a nějak jsme narazili na téma LÁSKA. Najednou se mě zeptala. ,,A jak je to teď vůbec mezi tebou a  Mikem?" tak tahle otázka mě docela zarazila, ale rychle jsem odsekla. ,,Nic co by?" nasadila jsem umělý úsměv. Jak je to vůbec mezi náma? Tuhle otázku jsem si klada v hlavě do té doby než jsme nezastavili, ale byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem z toho usnula a tak trochu jsem si toho nevšimla. Dokonce ani toho že na mě Beth mluvila. Až když se kolem mě omotaly něčí ruce. Mike. ,,Ahoj co potřebuješ" ,,Já? Nic jen že jsme už zastavili a všichni už vystoupili tak bych byl rád kdyby jsi taky vystoupila." Oh...my už jsme zastavili. Zvedla jsem se a vystoupila z autobusu. Všichni už stáli venku ,,No kde jsi tak dlouho? Mike už pro tebe musel jít" Vyhrkla na mě hned Beth ,,No ty jo to bych bez tebe nevěděla...," hodila jsem na ní vražedný pohled. ,,to jsi mě jako nemohla vzbudit?" Ona se na mě jen tak usmála ,,ale, když ty jsi byla tak sladká" na to jsem jí  nic neodpověděla.