Jsi moje melodie ✅

o5

Se zacinkáním zvonečku jsem za sebou zavřel dveře a vydal se do domu hledat mámu. Našel jsem ji v obýváku s počítačem na klíně. Nejspíš pracovala.

„Ahoj, mami," usmál jsem se na ni ode dveří. „Nebude vadit, když dneska přijde Jonathan? Budeme pracovat na tom projektu."

„Jasně, že ne. Jsem ráda, že máš přátele," usmála se a v očích jsem jí vážně viděl štěstí.

„My ale nejsme přátelé, mami," protočil jsem oči s úsměvem.

„Já vím," odklonila ode mě pohled a se vševědoucím úsměvem začala zase psát na počítači.

Vyběhl jsem nahoru do pokoje a zabouchl za sebou dveře. Rozhlédl jsem se kolem. Vážně jsem tu měl uklizeno, měl jsem rád čistotu. Ale když jsem si vzpomněl na Jonathanovu včerejší poznámku, vytáhl jsem ze skříně jedno tričko, zmuchlal ho a přehodil přes židli. Spokojeně jsem si založil ruce v bok, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Zmateně jsem k nim došel a otevřel.

„Nazdar!" zvolal rozjařeně Jonathan a prodral se kolem mě dovnitř.

„Jak ses sem dostal?" nechápavě jsem rozhodil pažemi.

„Tvoje máma mě pustila," spokojeně našpulil rty a ukázal na talíř se sušenkami. „A jestli mi pokaždé dá tyhle výborný sušenky, budu u tebe i spát."
Ztěžka jsem polkl a jeho poznámku radši ignoroval.

„Přinesl jsem všechno, co jsi chtěl," řekl a položil na postel dvě role bílého papíru a pár barevných propisek. „A taky jsem celou noc študoval, co přesně obnáší pojem heterosexualita."

„Homosexualita," opravil jsem ho.

„Cože?"

„Děláme projekt na homosexualitu."

„Sakra," sykl. „Chceš mi říct, že jsem si až do půlnoci četl špatný články?"
Než jsem tomu stihl zabránit, začal jsem se smát.

„Hej!" zvolal vesele. „To není vtipný, Tommy Andersone!"
Se smíchem mě praštil jednou rolí papíru. Na malou chvíli jsem chtěl popadnout tu druhou a oplatit mu to, ale vím, jak dopadají tyhle scény ve filmech, takže jsem radši polkl poslední zbytky smíchu a řekl mu, že se jmenuji Thomas, ne Tommy. Ač se mi to přiznávalo těžce, musel jsem uznat, že jsem nakonec docela rád, že dělám projekt s ním.

Seděl jsem na zemi skrčený nad papírem a s vystrčenou špičkou jazyka se snažil napsat text co nejvíc krasopisně.

„To je roztomilý," zasmál se Jonathan. Zvedl jsem k němu hlavu. Ležel napříč na zádech na mojí posteli a hlava mu visela přes okraj směrem ke mně, takže mě viděl vzhůru nohama.

„Co?" zavrtěl jsem nechápavě hlavou.

„Ten jazyk přece," ukázal na mě. „Jak ho vyplazuješ, když se soustředíš."

„Nevyplazuju."

„Ale jo," zasmál se. „Dělá to tak hodně lidí. Ale málo lidí v sedmnácti."

„Nic takového já nedělám," zasmál jsem se a znovu sklonil hlavu k papíru.

Jonathan si povzdechl a převrátil se na břicho. Nohama houpal ve vzduchu a dlaněmi si podložil bradu. „Tak jak jsme na tom?"

„Půlka textu napsaná," řekl jsem a zvedl papír směrem k němu. Uznale pokýval hlavou.
Pokračoval jsem v psaní a soustředil se na svůj jazyk, když Jonathan za chvíli prolomil ticho.

„Nějak se v té tématice vyznáš," pokynul hlavou k projektu přede mnou.

Ztěžka jsem polkl. „Jo, no..," rychle jsem se snažil najít slova vhodná, abych odvedl jeho podezření. „Máma se tím kdysi hodně zabývala, takže jsem to měl denně na talíři. Člověk si toho hodně zapamatuje."

„A co že se o to tak zajímala?" vyzvídal dál.

Sklopil jsem hlavu. „To kvůli tátovi."

Jonathan chvíli mlčel, jako by si skládal kousky skládačky k sobě. „Tvůj táta, on je..?"

„Cože? Ne," chabě jsem se zasmál. „Neuznává to."

„Tak jakou to s ním má spojitost?" nechápal.

„Dává svou nenávist dost jasně najevo," úšklíbl jsem se.

„Jasně," přikývl, ale z tónu jeho hlasu bylo poznat, že jeho otázka je stále nezodpovězená, načež nastalo v pokoji děsivé, trapné ticho, přičemž jsem dvakrát musel gumovat napsaný text, jelikož jsem se nedokázal soustředit.

K večeru vešla do pokoje máma.
„Co takhle večeře, kluci?" usmála se na nás.

Už jsem se nadechoval k odpovědi, když mě Jonathan předběhl. „To je dobrý, paní Andersonová, už jsme stejně skončili. Poběžím domů. Máma včera poznamenala něco ohledně mé nedojezené večeře, protože mezi námi," nahnul se k ní. „Ty vaše sušenky jsou famózní. "
Pak se společně rozešli dolů a já jsem zmateně zůstal sedět uprostřed pokoje na podlaze. Úplně sám.
Co se to teď sakra stalo?

.//Zdravím :3

Co říkáte na vývoj situací? :D

A dnešní den je speciální, protože oficiálně vznikl Instagram elen_wh! :D

Ano, ano. Budu vděčná za každý follow, můžete mi zběsile psát do Directu a diskutovat se mnou o čemkoliv, ráda pokecám ;) Taky se dozvíte spoustu novinek z mého wattpad světa, podíváte se do zákulisí mého profilu a poznáte mě jako normálního člověka :) Doufám, že se vám nápad líbí a sejde se nás tam co nejvíc, protože si jdu za svým snem!

(Odkaz máte v komentářích)

ElenWh❤