Rangers apprentice- Hraničářské povídky

Gilan a Tomas 10

Žízeň ho ukrutně sužovala. Byl bez sil. Jeho mysl byla otupená. Nevnímal spoluvězně ani krysy, které mu občas přeběhli přes nohu. Posádka, vězně popouzela proti Gilanovi. Vytvářeli nenávist k hraničáři. ,,Pro jídlo a pití, udělá každý všechno." Zaslechl jednou, když se otevírali dveře.

Tři z bývalých vězňů chodili volně po lodi. Měli přístup ke všemu. A to jenom proto, že se jim zalíbili plané řeči o bohatství a slávě, která potká dobré bojovníky.

Ostatním se nelíbila představa bojovat pro zábavu druhým, ale moc se tomu nebránili. Jen občas mezi sebou pronesli nějakou myšlenku.

Gilanová otupená mysl si nevšimla, že ho táhnou na palubu. Nohy mu nesloužili. Pustili ho a on se složil dolů na zem. Z omámení ho dostalo až vylitá mořská voda na něj. Slaná voda mu stékala dolů přes  rty. Polkl ji a to spustilo neuvěřitelnou bolest v krku. Připadalo mu jako kdyby měl krk v jednom ohni. Nechty si zarýval do krku až mu tekla krev. Ta sůl ho dostávala do transu šílenství.

..........

Gundar zvesela vedl na palubu dva lidi. Stáří mu vneslo do vlasů spoustu stříbrných vlasů. Stárnutí na něm , jinak nebylo znát. Při pohledu na něj by se mohlo myslet,  že stáří a mohutnost  těla mu je v boji nevýhodou. Byl to však opak. Jako každý skandijec i přes svou mohutnost byl mrštný. A stáří mu dělalo výhodu, všichni protivníci ho podceňovali, a to byla pro ně velká chyba.

,, Vlčí Will ti bude vždy k službám." Zakřenil se Gundar a ukázal své nečištěné zuby. ,,Vlčí Will?" Zeptal se pobaveně Tomas. ,, Dlouhý příběh." Odpověděl Will. Gundar ještě dodal ,, Ten ti musím kluku vyprávět. Všichni říkaj že to umím nejlíp." Chlubil se. Nevšiml si toho jak hraničář šeptá Tomasovi. -,, Při jeho vyprávění usne i bojující bojovník."

,, Chlapy, změna plánu." Zahřímalo na palubě jakmile tam skandijec  vyskočil. Pohledy jeho mužů se k němu otočili. ,, Žádný nudný čekání až si nás nějaká obchodní loď najme." Udělal krátkou přestávku při níž si posádka vyměnila překvapené pohledy. ,, Máme tu vzácnou návštěvu, které pomůžeme a věřím že si i zabojujeme." Poslední slovo zdůraznil tak ,že ho zařval. Posádka šťastně křičela a rachotila zbraněmi, které vytáhni z pod lavic. Kolemjdoucí když to viděli začali se stahovat do pro ně bezpečných míst.

,, A kdo je ten komu budem pomáhat." Ozvalo se. 

Will s Tomasem stáli před lodí. Will ten hlas poznal byl to další člen posádky, s kterým dobývali hrad. Mrštně vyskočil na palubu a sundal si plášť. ,, Nils Tahač, tebe bych poznal všude." Dotyčný překvapeně stál. Ten hlas znal, ale nedokázal ho zařadit. ,, Mám vousy, ale jinak jsem se nezměnil." Zakřenil se Will. ,, Vždyť to je Will Dohoda." Zaznělo odněkud z pod veslařské lavice. Nilsovi se poznáním roztáhl úsměv a s roztáhlíma rukama se blížil k Willovi. Ten začal od něj couvat. ,, U nás si jen podáváme ruce." ,, No jo" neochotně podal na přivítání ruku. Will zbledl když se mu ruka ocitla ve svěráku. Doufal že nebude mít nic zlomeného.

Rozhlédl se po lodi. Většinu posádky neznal. ,, Stárne se. Spousta mých bývalých lidí z posádky odešlo." Will jen soucitně přitakal. Chápal že pro kapitána posádka je jako rodina.

,, Kudy poplujeme?" Zeptal se nervózně Tomas. Gundar se k němu otočil i s mapou. Rozložil ji na zem a prstem ukázal na vyznačený flek. ,,  Sem"

........

,, Nic moc nevydržíš." Pronesl bez soucitu nějaký muž, který stál před hraničářem.

Gilanovi bylo jedno kdo to je. Teď se soustředil jen na to, aby žádná kapka vody nepřišla na zmar. Pil pomalu. Věděl, že kdyby vodu rychle vypil, hned by ji vykuckal ven. Pil a dával pozor, aby třesoucí se ruce ho nezradili a nevylili tu zbývající vodu. Dokonce dostal i kousek chleba. Po tak dlouhém hladovění mu chleba připadal jako nejlepší jídlo. Vychutnával si to. Při každém polknutí zažíval pocit štěstí.

,, Pohni sebou. Nebudu tu s tebou celí večer." Zavrčel. Gilan si uschoval zbytek chleba do kapsy u kalhot. Měl štěstí, Fiarínec se soustředil na jiné věci a tak si ho nevšiml. Muž pak Gilana uchopil za ruce,  na které pak navlékl pouta. Muž se za ním ještě otočil jestli všechno udělal dobře a odešel.

Tuhle tu kapitolku jsem napsala za jízdy v autobuse, když jsme jeli na muzikál.  Aspoň jsem se za jízdy nenudila. :)