History and Malfoy [1.díl DOKONČEN]

Knihovna

Byl jsem v knihovně.
Potřebuju udělat ten pitomej úkol z dějin
Pomyslel jsem si a bloudil mezi hromadou knih. Žádná z nich zatím nebyla nějak zajímavá. Najednou jsem si všiml knihy s názvem  'William Malfoy'. Vzal jsem hodně starou knihu do rukou a otevřel sem ji.

08.Prosinec       1542
Nesnáším ji! Já ji tak nesnáším! Jenže otec mi stále poroučí. Doteď jsem si to ani neuvědomil, jak se mnou zachází - jako s loukou, která jakmile neposlechne - Crucio...
Nechci takhle žít, jenže pokud budu s Parsonovou (Dolejzačkou) tak takhle budu žít i nadále.
Co vlastně chci?
Chci normální život. A taky ženu, která když přijdu domů zeptá se místo - Půjdeme do postele? - radši : Co si dáš k večeři? Nebo : Jak ses měl v práci?
Chci ji mít rád. Milovat ji. Chci aby ona taky milovala mě...
Četl jsem řádky. Nějak mi ta Parsonová připoměla Parkinsonovou. Listoval jsem dál v deníku Williama. Až jsem se zastavil na

21.Prosinec          1542
Dnes byl zimní ples. Ples, který uspořádal otec, jako vždy. Šel jsem s Parsonovou. Tedy...Ona šla se mnou. Čekal jsem pod schodami tak, jak jsme se dohodli. Bohužel mě ale vystrkala  zrzavá kštice. Stoupnul jsem si ke sloupu opodál a čekal až přijde moje 'Partnerka'. Chvíli jsem člověk pod svoje nohy, ale něco mě donutilo se podívat právě ke kštici. Ze schodů scházela ona. Ta kterou jsem ponížil a díky otci nenáviděl. Kvůli krvy. Tvář jí zdobil nádherný úsměv. S jiskřičkami v očích v krásných šatech sešla schody a došla k zrzkovi. Ten se na ní usmál a nabídl jí rámě. Teď mi vadilo se na to dívat. Ale kdybych byl na jeho místě... Žárlil jsem jak pes. Z poza ní se vinořila Parsonová a já myslel, že hodím šavly. Žádný Úsměv, oči rybí...

Zaklapl jsem vyděšně knihu. Schoval do kapsy hábitu a odešel do ložnice. Všude zelená. Taková nuda.
Byl čas na oběd. Tak jsem se pomalu šoural k velké síni.