the phases of drowning

five;fear

A pak tu máš strach. Toho se nezbavíš. Ten tu je, i když přestaneš tak moc brečet. Asi časem přejde, já nevím. Ale je nejvytrvalejší. Tak strašně moc se bojíš, že ten člověk přece jenom odejde, že to zkusí znovu, budíš se z nočních můr, tak strašně moc se bojíš, tak strašně moc se chceš ujišťovat, že je ten člověk v pořádku, ale zároveň nechceš nic pokazit, nechceš, aby se cítil špatně, protože se o něj tolik bojíš..." Alex se v trávě schoulil do klubíčka, ležel na boku a všiml jsem si, že jeho zelené oči zase koukají na moje zápěstí. Něco na nich nebylo v pořádku, vypadaly tak smutně, on vypadal tak plný smutku...

„A tak strašně moc se bojíš, že ten člověk odejde. Navždycky."

Na hlavu nám začínaly dopadat první kapky teplého letního deště.

„Mám strach, že ty odejdeš. Prosím neodcházej, Iane." jeho hlas byl tichý a naléhavý. Utřel jsem si mokré tváře a až po chvíli se uvědomil, že je nezmáčel déšť, ale moje slzy.