Alex se trhavě nadechl a pokračoval: „Pak si to začneš vyčítat. Všechno. To, co jsi tomu člověku neřekl. To co jsi mu řekl. To, co jsi nedělal dost a to, čeho jsi dělal moc." hlas se mu zlomil. Po tvářích mu začínaly stékat slzy. Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval. Jeho hlas byl výrazně hrubější a hlubší. Nakřáplý. Jako by mluvila jeho nakřáplá verze. „A přemýšlíš. Strašně moc přemýšlíš. Nad tím, co všechno jsi udělal špatně. V tu chvíli si už tak strašně moc uvědomuješ, že jsi o toho člověka málem přišel a nacházíš pořád další a další věci, co jsi měl udělat jinak. Tvrdíš si, že sis měl všimnout tohohle a tamtoho, že by se to nestalo, kdybys něco udělal. Vyčítáš si to všechno. A u toho pořád brečíš." po tvářích mu tekly slzy a nad námi se zatahovalo.
YOU ARE READING
the phases of drowning
Conto"Nejdřív jsi úplně prázdnej... a na konci všechnu tu prázdnotu zaplní strach."
