Texting /EreRi Verze/

<...---///***>

Poté, co jsem ho poslal spát do jeho postele, tak jsem vyšel na chodbu. Chtěl bych si zapálit, ale celý dva roky jsem s touhle závislostí soupeřil.

Asi hodinu jsem stál na chodbě s otevřeným oknem. Hlídal jsem pokoje, ale nebylo třeba. I když jsem vešel do každýho pokoje, hlídal jsem i jestli nemají okolo sebe telefony, jestli měli a byli studené a bez náznaku používání, tak jsem odešel. Všichni spali. Tak jsem šel taky.

Měl jsem sen. Byl jsem v něm já a Farlan. Byl to sen o životu, který bych s ním měl, kdyby mě nepodvedl. Bylo by to nádherné. Jo, musel jsem se usmát. Usmát z toho, že ten sen skončil a nahradil ho jiný.

Teď tam stál Eren. Jen stál přede mnou a nic neříkal. Byl ode mě asi 6 metrů. Snažil jsem se ho ptát, co se mi plete do snů. Co se mi vůbec plete do života. Slzy opouštěli moje oči. Řval jsem na něho a snažil se sám uklidnit. Ale nedokázal jsem to. On si tam jen stál a sledoval mě. Začal se přibližovat. Já se snažil oddalovat, ale moje nohy byli jako přikované. Natahoval ke mně ruce. Objal mě. "Pšš... vše bude v pořádku" Přestal jsem brečet a taky ho objal. "Pitomej spratku..." řekl jsem dost potichu.

Dál bylo jen ticho. Dál byla jen bezzesná noc. Ale nebylo mi ani teplo a ani zima. Jako by tam se mnou někdo byl.

Ten úžasný pocit, jako by tam někdo ležel se mnou.

---

Ráno jsem se probudil, jako poslední. Což se mi nikdy nestalo. I Hanji se divila. Ale měla by být spíše ráda. Když se vyspím dobře a když i dlouho spím, což se mi spalo úžasně dobře, tak jsem i příjemnější. A to mají dnes ten zájezd do hlavního města.

Mají ode mě přece slíbený ten celodenní rozchod po městě. Přece je i mě samotnýho nebudu trápit chozením po památkách.

Od každého si vezmu telefonní číslo a oni si vezmou moje. " Jste moje třída, takže vám věřím, že moje číslo využijete jen v pohotovosti" řeknu a začnu každému rozdávat mé číslo. Erena vynechám. Jeho v kontaktech už mám.

Jsem připravená na tu pánvičku. Tak zase zítra! ><

-Naasie