Is she real?

6.

Co je na vztahu nejdůležitější?
Podle mě je to důvěra. Vždycky hledám někoho, na koho se můžu spolehnout. Někoho, o koho se můžu s jistotou opřít, když je nejhůř. Pro někoho je zase důležité souznění nebo porozumění. Pro každého je důležité něco jiného, ale pokud druhé polovičce lžete, tak jaký to má potom dopad? Špatný, tenhle vztah nemůže fungovat. Moji rodiče si taky v jednom kuse lhali, a jak to dopadlo. Katastrofálně. Lhaní má ten nejhorší dopad. Druhá polovička na to přijde a váš vztah se rozpadne. Nesmíte si proto lhát. Nemá to smysl, stejně na to jednou přijde.

Aktivita: včera
Online: 80

„Jste si slečno jistá, že jste napsala vše? Když odevzdáte, tak vám to už nemůžu vrátit." Učitel mluvil starostlivě a já jen pokývala hlavou. Chtěla jsem zmizet dřív, abych se mohla nachystat na setkání se svým učitelem. Schoval si můj list do desky a já s nervozitou opustila místnost.
Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně čelem. Zhluboka jsem dýchala, abych se uklidnila. Dneska se mohlo stát všechno. Mohla jsem udělat jakoukoliv blbost. On mohl udělat nějakou blbost a já bych ho nechala. Nevadilo by mi to. Možná bych si to i užívala.

„Stihla jsi to nějak rychle." Hlas za mnou mluvil s pobavením. Leknutím jsem narazila čelem do dveří a hystericky se rozesmála.

„Snažila jsem se." Vydechla jsem nakonec a koutkem oka na něj pohlédla. Dravě se opíral o stěnu a pozoroval mě. Krev se mi nahrnula do tváří a krku. Zkousla jsem si provokativně ret a odrazila se od dveří. Prošla jsem ledabyle kolem něj, aby mohl pozorovat můj zadek v chůzi. Pozdě jsem si uvědomila, že se ho snažím svést.
Přesto jsem pokračovala v chůzi.

„Nechceš na mě počkat?" zakřičel na mě, a tím mě donutil se zastavit. Zastavila jsem se uprostřed chodby a vyčkávala, až mě dojde.
Prošel kolem mě a rukou se mi otřel o zadek. Sykavě jsem se nadechla. Horko mi prostoupilo celým tělem, proto jsem se rychle rozběhla za ním. Doufala jsem totiž, že to teplo vyběhám.

Šla jsem s velkým odstupem, aby náhodou nedošlo k dalším incidentům. Bála jsem se toho, co přijde, až s ním budu v jedné místnosti o samotě. Nevypadá na to, že by neměl zájem o svou studentku.
Ještě, než nastoupil do malého nízkého auta, tak na mě mávl, abych si pospíšila. Nabručeně jsem nastoupila do auta na místě spolujezdce. Nepodívala jsme se na něj, jen jsem pozorovala okolí školy.

„Mám pár nápadů na univerzity. Duekova univerzita je skvělá, mám tam bratra a není to ani moc daleko. Potom The Evergreen State College. Musela bys na kolej, ale to by ti asi ani nevadilo. Potom jsem uvažoval nad tvými soutěžemi a napadla mě Princetonská univerzita. Tam bys mohla svoje vlohy využít. Dostanu tě na všechny, jen si musíš vybrat." Mluvil s odhodláním, ale já se bála s každou další vyslovenou univerzitou.
Pozorovala jsem jeho tvář z profilu a musela jsem uznat, že byl opravdu hodně pohledný. Zelené oči vesele svítily na jeho tmavší pleti a soustředěný výraz mu dodával na atraktivnosti.

„Nepozoruj mě tak." Odsekl s úsměvem. Vyplázla jsem jazyk a odvrátila pohled od jeho tváře.

„Já tě nepozoruju, to se ti jenom zdá." Sfoukla jsem pár neposedných pramenů z tváře.

„Svému učiteli bys lhát neměla." Zamrzl mi úsměv na tváři. To slovo. UČITEL. Děsivé a vzrušující zároveň.