21 dní (Dramione)

2.kapitola

Ahoj Hermiono,

Tvůj poslední dopis mě skutečně překvapil. Nečekala bych si, že Malfoy vyhledá pomoc zrovna u tebe, jsi si jistá, že to není jen past? Za ty roky strávené s mými bratry můžu s čistým svědomím říct, že nikdy nejsi dost opatrná.

Ale abych byla upřímná, nejradši bych poprosila Kingsleyeho, aby dům nechal hlídat. Opatrnosti nikdy není dost. Podle toho, co jsi popisovala, bude nejspíš neškodný, ale já osobně bych ho pod svojí střechou nenechala ani minutu. Zvlášť, pokud přiznal, že po něm jdou Voldemortovi přívrženci.

Bohužel tě ale znám, takže vím, že budeš pitomá a necháš ho celých 21 dní jen tak se svými rodiči bez dozoru, viď? Vlastně ani nemá cenu ti říkat, jak riskantní a nebezpečné to je, takže to řeknu takhle: Kdybys měla jen ždibec podezření, použij letaxový prášek, který jsem do obálky přidala a kontaktuj mě, bystrozoři budou na místě během několika minut.

Kdyby sis na cokoli vzpomněla a potřebovala to, napiš, opatřím to.

Ginny

Hermiona v rukou převalovala igelitový pytlík s letaxovým práškem. Netušila, kde ho Ginny vzala, ale bylo hezké kouzelnickou věc dostat v něčem tolik mudlovském. Zhluboka se nadechla a schovala prášek i s dopisem pod uvolněné prkno v podlaze, kde ležela i její a Malfoyova hůlka a první dopis od Ginny. Láskyplně se té svojí dotkla a místo zase skryla.

Seběhla po schodech a cestou se zastavila u pokoje pro hosty - místo, kde Malfoy poslední noc spal. Zbývalo 17 dní do jeho odchodu. Zvedla ruku a na dveře zaklepala. Zevnitř se ozvalo rozespalé zamručení, nad kterým se pousmála, znovu zaklepala a nahlas pronesla: „Vstávej!"

Doběhla do kuchyně a začala si chystat sama snídani. Byla neděle a rodiče byli na ranní bohoslužbě. Doteď ji to pořád překvapovalo, její rodiče nikdy pobožní nebyli. Ale Monica a Wendell se málem modlili i před jídlem. Zajímalo ji, jak paměťové kouzlo může tak moc změnit. Vždyť jim jen změnila jména. A také vymazala sebe a donutila je přestěhovat se do Austrálie.

Z úvah ji vytáhly kroky na schodech.

„Dobré ráno," prohlásila a nalila do dvou hrníčků kávu.

„Dobré," hlesnul Draco a posadil se ke stolu. Hermiona před něj postavila hrnek kávy a on se vděčně napil. „Tohle je asi nejlepší mudlovský vynález," usmál se nad přísunem kofeinu a vděčně poděkoval.

„A to jsi ještě neviděl všechny mudlovské vynálezy," usmála se Hermiona. Kdyby jí pár let zpátky někdo řekl, že Malfoy pochválí nějakou mudlovskou věc, dívala by se na něj jako na blázna. Kouzelníci samozřejmě měli svoji obdobu kávy, které taky říkali káva, ale od té mudlovské se diametrálně lišila. Především v ní bylo minimum kofeinu, protože většinou jediný, kdo ji pil, byli děti v Bradavicích. Dospělí kouzelníci čistokrevného původu neměli důvod kávu pít, stačilo jim na únavu jednou mávnout hůlkou. Ti mudlovského původu kávu pili většinou pro chuť.

„Jaké máš na mysli?" zeptal se pobaveně.

„No, třeba propisku. Místo lamatelného brku a rozlivatelného inkoustu máš jednu dlouhou tužku. Píše se s tím lépe, na papíře se to neroztéká," rozvášnila se.

„Hou, Grangerová. Zase zpomal, pochválil jsem jen tohle," zamával s kávou. Příliš informací po ránu.

„Promiň," pousmála se a napila se kávy, „ty, Malfoyi, kde jsou vůbec tvoji rodiče?" zeptala se opatrně. Malfoyův poloviční úsměv se vytratil a on sklopil pohled.