21 dní (Dramione)

4. kapitola

Soustředěně koukala před sebe a přemýšlela, kde se ten pískot může brát. Staré topení někdy pískávalo. Konvice. Senzory a radary. Nic z toho ale v tomto domě nebylo, tedy alespoň o tom nevěděla. A tak váhavě opustila odraz v zrcadle a pomalu se vydala do vrchního pokoje. Schody šlapala pomalu po jednom a ušima se snažila zachytit, zda se jí to jen nezdá. Ale čím výš šla, tím byl pískot silnější. Když schody vyšla, pevně následovala svoje instinkty. A ty ji dovedly před Dracův pokoj. Překvapeně přiložila ucho na desku dveří, čímž si zvuk jen potvrdila.

Věděla, že nebude zamčeno, a tak vešla dovnitř. Pískání uvnitř bylo mnohem otravnější, a tak se bez váhání jala hledat, odkud se zvuk line. Nejdřív se rozhlédla, hledala po stropě, na deskách stolu, po podlaze a přikládala ucho k trubkám. Prohledávala zásuvky, peřiny, tašky, doslova pokoj obrátila vzhůru nohama. Až po chvilce ji napadlo prohledat kapsy Dracova kabátu, ve kterém poprvé přišel.

Až když z kapsy vytáhla zdroj pískotu, na malou chvíli se jí zastavilo srdce. V ruce totiž držela malý lotroskop. Ani nestačila pořádně dotáhnout do konce úvahu, proč vlastně lotroskop pískal a kde bude centrální zdroj zla, a už se ozvala rána, jak vchodové dveře vyletěly z pantů a vrazily do zdi naproti.

„D-Draco," zašeptala opatrně, zatímco se automaticky sesypala na všechny čtyři a snažila se potichu schovat za postel. Jako by se snad Draco měl zázračně objevit uprostřed místnosti a přenést se i s ní pryč. Možná patřila do Nebelvíru, ale nebyla hloupá a věděla, že moment překvapení pro ni teď bude větší výhodou, než na ně vyběhnout a začít metat kletby bez rozmyslu a strategie. V ruce sevřela svoji hůlku a připraveně si ji přitiskla k hrudi. Bývala by se schovala raději pod postel, ale potřebovala mít možnost pohybu. Oči jí padly na okno naproti. Nerozhodně si skousla ret, ale nic lepšího teď udělat nemohla, byla v šachu. Nejraději by se přemístila, ale na svědomí ji tížilo to, že Draco je někde uvnitř domu pod kletbou Imperio. Musela nějak strhnout pozornost, aby mohla dům nějak oběhnout.

A tak bez dalšího rozmyšlení vyběhla, rozběhla se a bokem prorazila skleněné tabulky skla.

Ihned po výskoku začala šeptat „Arresto momentum", protože věděla, že pod oknem není takový výška, jakou by někdo mohl čekat. Jemně dopadla k zemi a instinktivně se rozběhla ke zdi za rohem, aby nebyla vidět. Tam se jí naskytla dobrá příležitost přesunout se k druhému rohu a kouknout se, jaká je situace. Na dvorku stáli čtyři lidé v černých kápích a pátý právě vyváděl Draca. Ten měl ruce zkroucené za zády, ale nevzpíral se, byl hrozně zmatený. Když to uviděl jeden ze smrtijedů, začal se chrochtavě smát.

„Finite incantatem," zvolal jiný pobaveným hlasem a v tu chvíli se Draco Malfoy konečně probral, „nebylo moc kvalitně provedené, když na to fungovalo protikouzlo," dodal mírně překvapeně. Draco se mezitím začínal zmateně rozhlížet, třást hlavou a tisknout oči, aby se skutečně z kletby probral. Jiný smrtijed k němu přišel a několikrát mu propleskl tváře.

„Kdo by to byl řekl, že tě tady skutečně najdeme," zasmál se smrtijed, který použil protikouzlo, a namířil na Draca hůlkou, „tak se probereme, nemáme na tebe celý den. Crucio," řekl vzletně. Celou ulici proťal hrdelní ryk, jak Draca mučící kletba zasáhla. Smrtijedi se začali pochechtávat a nechali kouzlo zhruba půl minuty působit, než ho sesílatel přerušil, přišel k Dracovi ležícímu na zemi a kopl do něj. „Zvedej se, dělej!"

Hermiona to úzkostlivě pozorovala a snažila se vymyslet nějaký plán, ale nic ji nenapadalo. Měli přesilu, už měli i Malfoye. A poslední, co ji tu drželo, byla výčitka, že kdyby ho nedržela pod Imperiem, možná by měl i šanci se někam v bezpečí dostat. A proto čekala na vhodný okamžik, až bude Draco dostatečně při sobě.