21 dní (Dramione)

3. kapitola

Stála v parku opřená o zábradlí, v rukou kelímek s mudlovskou kávou, a koukala před sebe na drobný potůček, který pod mostkem protékal. Na jeho hladině plavaly kachny a každých pár minut otočili hlavu směrem k ní. Očividně doufaly, že jim hodí něco k snědku.

„Chtěla jsi se mnou mluvit, Hermiono?" ozval se za ní ženský hlas. Otočila se, aby zachytila uličnický, smířený úsměv. Takový, jaký uměla jen Ginny Weasleyová.

„Tak ráda tě vidím!" zvolala Hermiona a padla kamarádce kolem ramen.

„Já tebe taky, Herm," usmála se a pevně ji objala, „tak o co jde? Mám na tebe necelé tři hodiny," vysvětlila a omluvně se usmála. Hermiona přikývla.

„Víš, udělala jsem něco strašného," zašeptala a pohled znovu upřela na kachny na potůčku.

„Co je podle tebe strašné?" pousmála se Ginny. Znala situace, kdy Hermiona provedla strašnou věc. Když polila knihu z knihovny inkoustem. Když udělala očko na půjčené šále. Když utratila víc peněz, než bylo obvyklé. Hermioně ale v obličeji hrál zvláštně smířlivý výraz. A tak se Ginny opřela o zábradlí vedle ní a taky se zadívala na kachny. Dala Hermioně čas, aby posbírala odvahu.

„Je strašně použít zakázanou kletbu na někoho, kdo si to zaslouží?" zeptala se opatrně.

„Tys Malfoye zabila?!" vyjekla Ginny a překvapeně se na Hermionu podívala. Ta si jen skousla ret, sklopila pohled a zavrtěla hlavou. Ginny si mírně oddychla, ale pořád tomu nerozuměla. Rozhodla se počkat.

„Použila jsem na Malfoye imperio, protože se choval jako zbabělec a pitomec a- Byla jsem naštvaná, nešťastná, osamělá, chtěla jsem pochopení a byl tam jen on," drmolila v sebeobhajobě. Ginny se jen pousmála.

„Herm, na tom nic špatného není. Možná je zakázaná, ale asi chápu tvůj motiv. V pořádku," uklidnila ji, ale Hermiona zavrtěla hlavou.

„Nebylo by, kdybych to udělala jednou. Ale když jsem to udělala, bavilo mě, že je z něj najednou někdo jiný. Odvážný, okouzlující mladý chlap. Gentleman, kterým nikdy nebyl," zašeptala. Rozhostilo se ticho.

„Jak dlouho už v tom stavu je?" zeptala se opatrně Ginny.

„Týden," vydechla Hermiona.

„A to je všechno?" zeptala se, ale Hermiona zase zavrtěla hlavou. Ginny semkla rty pevně k sobě. Přestávalo se jí líbit, kolik vrstev celé vyprávění má.

„Bavilo mě to. Bavilo mě, že poslouchá na slovo, že je... Ideální. Už třetí den doma dělal všechny domácí práce, vařil, u Merlina, nechala jsem ho málem štupovat ponožky," dodala.

„A to je všechno?" zeptala se Ginny, „nebo ses do něj snad zamilovala?"

„Ne, proboha! Jen mě děsí, jak mě uspokojuje ten pocit kontroly. Je moje loutka a já se toho nechci vzdát. Jsem špatný člověk?" zeptala se Hermiona.

„Nejsi špatný člověk," odpověděla Ginny okamžitě a pousmála se, „myslím si, že je to jen vnitřní volání o pomoc. Vždyť se k tobě celé roky choval strašně, je jen přirozené, že chceš nějakou satisfakci. A navíc máš takhle jistotu, že neudělá pitomost. Já bych ho tak držela nejspíš celou dobu," zasmála se Ginny. Hermiona se mírně pousmála, přesto ale měl její stále smířený pohled ztrápený tón.

„Pojď, zajdeme si na oběd, já pak poletím domů a ty si užiješ, že tě to zmijozelské princátko taky jednou rozmazluje," usmála se, „jen tě prosím, abys neudělala nějakou pitomost, Herm. Bráchovi by to hodně ublížilo," pousmála se. Hermiona pobaveně zavrtěla hlavou.