Trea, vysoká čtrnáctiletá dívka s dlouhými zrzavými vlasy a se zelenýma očima, už seděla na čistě ustlané posteli ve svém novém pokoji. Odhodlaná začít nový život. U nohou jí ležel starý cestovní kufr s oblečením a batoh s ostatními věcmi. Rozhlížela se po okolí a zaujal ji rámeček s fotografií, položený na nočním stolku hned vedle postele. Okamžitě poznala své rodiče plné radosti a smíchu. Hlavou se jí začaly honit myšlenky, co se tenkrát stalo....
„Zlatíčko, počkej, za chvíli jsem hotová" odpověděla matka.
Trea na nic nečekala a seběhla po schodech k autu. Déšť tvořil stále větší a větší kaluže. Když stála před autem, otevřela dveře a vklouzla dovnitř jako myška, už jenom čekali na matčin příchod.
„Konečně!" zvolal ironicky otec. Matka ho odbyla jen vražedným pohledem. „Pospěšme si, za chvilku to začíná" řekla matka, „Já už bych jel, kdybys trošku zrychlila" odsekl otec a naštvaně nastartoval. „ Já chci jenom vypadat dobře" odpověděla.
Trea už jejich hádku dál neposlouchala a zadívala se ven do deštivého Londýna. Její pozornost upoutal náklaďák, který rychle mířil proti nim. „TATI, POZOR!!!" zvolala zděšeně Trea. Bylo však pozdě...
Z hlubokých myšlenek ji vytrhl štěkot psa a paprsek slunce dopadající na její studené tváři. Odvrátila hlavu od fotografie a zapozorovala se na svůj brečící odraz, ve velkém hranatém zrcadle visícím na stěně proti ní.
Z dolního patra se ozval babiččin hlas: „Treo pojď už na večeři!", Trea si otřela své uplakané oči a běžela do jídelny.
„Tak co jak se ti líbí nový pokoj?" zeptala se babička. Trea se na ni podívala a mlčky s úsměvem přikývla a sedla si. Na stole už byli připravené plněné knedlíky a domácí zázvorová limonáda. Naproti ní seděl dědeček zabraný do novin. Treu zarazilo datum vydání „5.8 1983" zašeptala si pro sebe. „A už sis vybalila, sluníčko?" zeptala se babička. „Ehm cože?, Jo hned po večeři na to vlítnu" odpověděla. „ A cos dělala celou tu dobu?" zvědavě se na ni babička podívala. „No..víš, já.."Přerušil ji, ale babiččin zvonící mobil. Babička se od ní odvrátila a stačila jen říct, ať si tedy vybalí a jde spát.
Trea se po chvilce zvedla a vyběhla si nahoru vybalit. Za necelou hodinu měla všechno vyndané a poskládané v policích. Mezitím přemýšlela, proč dědeček četl tak staré noviny. Byla ale už dost unavená na to, aby něco vymyslela, tak se raději zvedla a odešla do vedlejší koupelny. Byla to malá místnost pokrytá modrobílými dlaždičkami, uprostřed ní zářila bílá vana a v rohu sprchový kout. Trea přišla k vaně a otočila červeným kohoutkem. Když byla vana plná vody, ponořila se Trea a tělem ji proudilo příjemné teplo. Zavřela oči a snažila se na nic nemyslet. Voda pomalu chladla a proto se Trea zvedla a šla se oblíknout do teplého zeleného pyžama.
Lehla si do své pohodlné postele a zadívala se na malé svítící hvězdy vylepené na svém stropě. Ještě chvilku přemýšlela nad nastávajícím dnem v nové škole, potom usnula.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
