Hora Hříšných Svalů (pozastaveno)

3.

Od pohřbu mé babičky jsou to přesně dva měsíce. Rozhodla jsem se že si to miminko nechàm, ale nerozhodla jsem se jestli to řeknu Jackovi. Stojim před jeho centrem Bastrs-fitnes.už asi deset minut a odhodlávám se jít dovnitř.
Ne, nejdu tam co jsem si myslela??
Že si mě vezme ?po jedné noci vášně,doprčic ale že to byla žhavá noc!!

"Jak dlouho tam bude ještě stàt?
Co myslíš Patriku."

"Nevim Celest....a kdo to vůbec je?
Postavu má dobrou ,možná chce jen posilovat nebo kurz sebeobrany?"

"Co to tu sledujete?"

"Dobrej šéfe.
Jednu holku stojí tu už asi ...Celest?"

"Ummm jo počkej, 25 minut."

"Koukněte."

"Ježiš!"
Když vidím koho to pozorují okamžitě vyjdu ze dveří. Je to Niki. Rychlím krokem se k ní vydám,stojí  a ani se nehne, ve tváři je bledà a kouše si spodní ret.

"Ahoj zlato."

"Och...ahoj."

"Co tu tak postáváš ? Čekal jsem že se mi ozveš,jdeš dál?"

"Promiň, ano moc ráda."
Prochàzíme okolo recepce pozdravim. Všichni na nás koukají, kdyby mě aspoň nedržel za tu ruku.
Vede mě po schodech nahoru,znám to tu vede mě do bytu.
Má to tu opravdu hezké.
Vše hnědé nábytek i sedačku .
Obývák spojený s kuchyňkou a dvoje dveře předpokládám ložnice a koupelna.

"Posaď se přinesu něco k pití."

"Jenom vodu prosím, děkuji."
Posadí se na proti mě na stolek, a koleny se mě dotýká. Je tak velký celou mě zastínil. Určitě měří víc jak 180cm. A ty jeho široká ramena...už teď jsem vzrušená a nic se nestalo...

"Tak zlato promiň že jsem si tě dřív nenašel,měl jsem moc pràce s investory."

"To je v pořádku. Jen jsem ti přišla říct že,"
Jak jen začít..

"Klid drahoušku."
Je nervózní a koktá je možný že mě to dostává do varu??!

"Jo jasně,
Víkend po ..no ty víš mi umřela babička, a já musela zařizovat pohřeb, a vše okolo. Zapoměla jsem jít k doktorovy."

"Neplač,to je mi líto."

Pláču?
"Promin."
vytáhnu si z kabelky kapesníček a otírám si slzy.

"Jsem těhotná dva měsíce, a nechám si to.
Nemusíš nic, jen chci aby jsi to věděl. Nic po tobě nechci, ani nemůžu chtít byla to jen jedna noc a a..."

"Počkej zpomal!
Ty si to necháš ?"

"Ano je mi 26 let.a na potrat nepůjdu, chci ho, nebo jí.
Promin, prostě chci to.... koukej ultrazvuk. Hrabu v kabelce a poddám mu ho."

"Takže jestli ti rozumim ?
Jsi těhotná,
Necháš si to,
Nic po mě nechceš,
Přišlas abys mi to řekla."

"Ano."

"Aha, a co mám jako teď dělat?
Já dej mi chvilku.
Seď ani se nehni!"

"Dobře, a omlouvám se."

Jdu si loknout piva. Otevřu lednici a ovane mě chladný vzduch.
Budu otec...
Myslí si snad že bych jí nutil na potrat?
A to... jak si to představuje, že budu v klidu žít  s tím že mám někde syna nebo dceru??
To ani náhodou. Stále v ruce svírám ultrazvuk,podívám se na něj a srdce mi poskočí.

Musíme to zkusit. Otočím se na ní a pozoruju ji je tak křehkà ....musim na ní pomalu a sebejistě.

"Niki "
....vydechnu sednu si znovu na proti ní.
"Jsem rád žes mi to řekla, a teď si zajdem na oběd a tam se domluvíme co a jak.
A jsem rád že sis to nechala, v životě bych s potratem nesouhlasil."