Ztracená

Část 7

Když už byl konec, šli jsme s holkama před školou a čekali tak semnou než přijde Thobias. Když už přišel dal mi pusu na tvář a vzal mě kolem pasu. S holkama jsem se rozloučila a šli jsme domů. Po cestě jsme si říkali jaké to bylo dneska ve škole a tak. Když jsem přišla domů můj braska mě přivítal tak že na mě zkocil.

,,Ahoj Alex." řekl tím svým nevinným hlaskem.

,,Ahoj." odpověděla jsem.

Potom jsem šla do pokoje, vytáhla si sešity a učebnice a psala si úkoly co nám za dali ve škole. Psala jsem to chvilku, tam jsem si řekla že si půjdu číst. Když už byl večer, zaslechla jsem motorku a někoho kdo křičí moje jméno. Nenápadně jsem se podívala kdo to je. Byl to Viktor. Otevřela jsem okno a řekla.

,,Co tady děláš?" řekla jsem překvapivým hlasem.

,,Přijel ksem si pro tebe." řekl a usmál se na mě tím svým úsměvem. ,,Pojď dolů, projedeme se."

Nevěděla jsem jestli půjdu nebo ne, ale nejak se mi začala líbit jízda na motorce. Tak jsem teda šla.

,,Mami!" zakričela jsem. ,,Jdu zase na chvíli ven. Neboj brzo se vrátím."

,,Dobře ale dávej na sebe pozor!" Slyšela jsem z pokoje.

Rychle jsem se obula a šla. Čekal tam, na mě. Jeho pohled byl neodolatelny a ja se na něho musela pořád dívat. Tvářila jsem se normálně a doufala že neumí číst myšlenky.

,,Dneska ti to sluší." a ano zase ten jeho úsměv.

,,Děkuji." ani jsem se nemusela dívat do zrcadla a hned jsem věděla že se červenám.

On mi podal helmu a já jsem si ji dala. Nejdřív jsme jeli na palačinky, které byly vynikající. Když jsme dojedli, jeli jsme dál. Když jsme dojeli na kopec, právě zapadalo slunce. Bylo to nádherné. Ty barvy, to ticho a on? V tu chvíli jsem pomyslela na Thobiase, co asi dělá. Když jsme jen tak seděli vedle sebe měla jsem pocit že se na mě dívá.

,,Co je?" zeptala jsem se ho.

,,Nic jenom se dívám."

Naše oči se střetly. Něco v nich bylo ale co? Byly to jiné oči než jsem znala u Thobiase. Pousmala jsem se na něho a on mi úsměv oplatil. Začala jsem se červenat a on se zasmál, ale nebyl to ten škodolibý úsměv ale normální... Najednou jsem ucitila na své ruce jeho ruku. Okamžitě jsem zareagovala a podívala jsem se na něho. Díval se na mě a čekal co mu na to řeknu. Jenom jsem střídala pohledy na ruku a na něho pak se ke mě přibližoval. Blížil se čím dál blíž a první co mě napadlo bylo to že jsem rychle vstala a řekla že už musím jít. Rychlím krokem jsem odešla a byla jsem už daleko od něho.

Po cestě jsem o tom přemýšlela. Byl milý a hodný ale já už jsem měla Thobiase. Nevěděla jsem co mám dělat. Když jsem šla po cestě byla asi kolem půl osmé večer. Byla tma a jediné co my svítilo na cestu byla lampa a měsíc. Nikde nikdo úplný klid, ale něco jsem zaslechla. Něco bylo v křoví. Šla jsem se podívat ale tam nic nebylo. Bez váhání jsem šla dál. Pak to tu bylo zase. Ne, křoví to nebylo, byl to ten pocit že vás někdo sleduje. Začala jsem se trochu bát. Celá jsem se třásla a snažila jsem se nedívat se do zadu ani do boku, kdyby tam náhodou něco bylo...

Po asi deseti minutách jsem uslyšela motorku. Zároveň jsem byla strašně ráda ze už dál nepůjdu sama, ale byla tam ta nejistota. Zastavila jsem se a podívala se do zadu. Byl to Viktor. Zastavil u mě a podal mi helmu a přitom se usmál. Srdce mi bušilo o sto šest. Byl to jen přelud nebo to byla láska? A jestli ano, tak co jsem cítila k Thobiasovi? Tahle otázka mi furt běžela v hlavě dokud jsme nezastavily u mého domu. Podala jsem mu helmu a když jsem mu chtěla něco říct, ale v tom začal mluvit on.

,,Alex." vzal mě za pas a přiblížil si mě k sobě blíž. ,,Pokud tohle neudělám budu si to nadosmrti vyčítat."

,,Musím ti ale něco říct." třásl se mi přitom hlas když jsem mu chtěla říct že mám přítele. ,,Já už někoho mám." když jsem to řekla jako by ze mě vypadlo něco co jsem v sobě měla už dlouho. V tu chvíli se naše oči střetly a já jsem byla omráčena jeho pohledem. 

,,Už musím jít." rychle jsem se otočila a šla. Otočila jsem se ještě na něho. Byl tam jako by mu právě někdo vyrval srdce, a pak jsem si uvědomila že jsem to mohla být já. A bohužel ano, bylo mi ho strašně líto, zvášt když jsem ho tam tak viděla. Když jsem přišla domů šla jsem se hned osprchovat a šla si lehnout do postele. Nemohla jsem spát. Pořád jsem myslela na Viktora a na to jak se asi ted musí cítit. Přemýšlela jsem o tom, co kdybych mu to neřekla. Co kdybych byla sním a ne s Thobiasem, ale tohle bych zase nemohla udělat Thobiasovi, nebo ano??