Ztracená

Druhý pokus o lásku?

jako každý den, jsem šla do školy. Byla jsem normální, bavila jsem se s holkama a nešlo na mě poznat že by mi někdy něco bylo. Teda až na jednu. Viktor. Už dlouho se mi neozval a když jsem se mu snažila psát nebo aspon zavolat nic.... Nechala jsem to být nemůže se přece věnovat jenom mě ne?? Vlastně jsem ani nevěděla kde pracuje nebo bydlí teda jestli vůbec. Měla jsem blbí pocit, ráda bych si ted s někým jako on popovídala.

Uběhli už 2 měsíce a nic.

3. prosince 2017-

Už jsou to 2 měsíce co jsem ho neviděla chybí mi a bojím se že se mu něco stalo. Nevím co mám dělat. 

Další den ve škole byl nudný, tak jako každý den. Myslela jsem na něho pořád každý den a každou noc. Dokonce jsem se bála že se z toho zblázním.Když už skončila škola domluvila jsem se s holkama že půjdeme na nákupy. Když jsme vyšli ze školy potkali jsme Thobiase.

,,Ahoj Alex!" objevil se najednou přede mnou.

,,Nazdar." odpověděla jsem s klidem.

,,Jak se....

,,Promin, ale nemám na tebe náladu." odsekla jsem ho než něco řekl a pokračovala jsem s holkama dál v cestě.

Když jsem na jedno uslyšela ten zvuk, zvuk motorky. Srdce se mi rozbušilo co když je to on? Začala jsem vyhlížet, ale bohužel byl to někdo úplně někdo jiný. Byla jsem zklamaná. S holkama jsem si to tam užila, mám nové oblečení, které by se sto pro líbilo i Viktorovi....

Když už jsem byla skoro doma byl už večer. Byla tak temná noc že i když mi svítily na cestu lucerny a měsíc bylo to málo. Byla docela i zima, ale co čekat v prosinci. Zvlášt toto bylo moje nejoblíbenější roční období, nejen pro to že mám za chvilku narozeniny, ale líbí se mi jak je všechno v klidu. 

4. prosince 2017

Další únavný den ve škole. Ale už jsem se nemohla dočkat na moje narozeniny. Budou tam všichni. Moje nejlepší kamarádky, mamka, tatka, sestra, bratr, babička , deda i teta a strýc. Prostě všichni.

13. prosince 2017

Uběhlo už přes týden a JÁ mám dneska narozeniny. Bohužel mám ale školu....

Když jsem přišla před školu, už tam na mě čekali moje kamarádky a v ruce měli připravený dárek. Rozběhla jsem se za něma a obejmula je.

,,Všechno nejlepší Alex!" řekli obě s nadšeným hlasem.

,,Tý jo.... nemůžu uvěřit že ti už je 18." řekla mi Kamila.

,,No jo si už stará." řekla Zoe a všechny jsme se začali smát.

Byla jsem štastná. A pak....