Ztracená

Odchod

,,Nad čím tak přemýšlíš?"

,,Není to jedno?"

,,Proč myslíš?"

,,Dej mi dva důvody, proč bych se ti měla s něčím svěřit."

Bráška si hrál s autíčkama a on vstal a šel přímo předemnou. Snažila jsem se mít na tváři vážný výraz.

,,Proč tak vážný výraz Alex. Snad mnou nepohrduješ?"

,,Neodpověděl jsi mi."

,,Ty mě taky ne."

,,Já jsem se ptala první."

,,Jsem výborný naslouchač."

,,A to je všechno?"

,,Samozřejmě že ne..." 

Ale než to dořekl rukou mi přejel po tváři. Uhla jsem ale jako by mu to nevadilo a škodolibě se usmál. Dívala jsem se přímo do jeho očích, jako by tam nic nebylo, jako kdyby mu něco scházelo co by ho doplnilo ale co to bylo... 

Naštěstí do pokoje přišla mamka tak se vzdálil.

,,Říkala jsem si kde jste zašití." řekla

,,Ondra chtěl Michaelovi ukázat hračky." odpověděla jsem

Ona se pouze usmála a řekla ,,Tvoji rodiče už chtějí jít."

,,Dobře, děkuji." 

Pak mamka odešla a on hned za ní.

Vzala jsem brášku za ruku a šli jsme se nimi rozloučit.

,,Děkujeme za výbornou večeři a společnost." řekl pan Blackwood když podával otcovi ruku.

,,Mne též."