My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 49: Být rodina

Z pohledu nějakého někoho

Jemné zaklepání na dveře bylo jediné varování, které bylo dáno před tím, než vešel do otcovy studovny, aniž by čekal na jeho svolení.

Seijurovo otec Masaomi se zlostně podíval na nevítanou návštěvu. Jeho pohled trošku zjemněl po pohledu na osobu, která přišla. "Seijuro, čekal jsem od tebe něco lepšího. Co potřebuješ?"

"Jen jednu věc otče" odpověděl chladně Akashi. "Prosím dovol mi chodit s Igarashi Akane"

Upadly by mu papíry, které držel v ruce, nebýt jeho kontroly nad sebou. Takhle by bylo před Seijurem vidět jeho hluboké překvapení. "Beru to tak, že se ti vrátil vzpomínky"

"Ano. A neoceňuji to, že jsi přede mnou tuto informaci zadržoval" zamračil se Akashi.

"Dělal jsem jen to, co bylo pro tebe nejlepší. Ale že i Sasaki to také odmítla..." povzdychl si Masaomi a opřel se o opěradlo své židle.

"Jestli tě zajímá sociální postavení, tak je Akane oprávněně vhodná, ne?" pevně odpověděl Seijuro. "A tvoje konání nikdy nebylo pro mé dobro - bylo to pouze pro dobro rodinné reputace"

"Jestli tomu tedy už rozumíš, ta proč jdeš stále proti mě? Máš povinnost jako můj jediný syn nést na svých ramenech jak společnost tak také i prestiž. To víš" opětoval stejně chladným hlasem Masaomi.

"To vím. Ale stejně tak vím i to, že nemůžu furt žít pod tvým stínem, kde mě neustále kontroluješ, aniž by jsi se staral o mé osobní pocity a názory" řekl Seijuro a jeho pohled zesílil jako jeho odhodlání. "Mám právo (a/n SEDĚT! ... pardon pokračujte dál) žít svůj vlastní život a už nehodlám být zadržován tvými rozmary"

"Nepřípustné. Jsi ještě pouze dítě. Co by jsi ty tak mohl vědět o opravdovém světě? Nejsi na to připravený" zamračil se Masaomi.

"Právě naopak jsem mnohem vyspělejší než moji zbylí vrstevníci. Tohle by tě nemělo překvapovat - protože jsi mě vychoval takhle právě ty. Abych byl vždy nejlepší, stále nade všemi a ještě dál než lidi kolem mě - a takový budu, abych nijak nepošpinil jméno rodiny Akashi" řekl s jeho pohledem upřeným přímo do očí jeho otce. "Možná nejsem tak zkušený jako ty. Ale nejsem nijak méně schopný než ty"

Masaomi dobře slyšel svého syna vyřknout tato slova, ale to nebylo něco, co by mohl jen tak přijmout.

"Nicméně jsi můj syn a já tě nenechá mě takhle zneuctít, ani tě nenechám zničit to, a čem jsem tak dlouho pracoval dosáhnout. Jako následník společnosti Akashi je pro tebe nutné, aby jsi zůstal naprosto dokonalý přede všemi. To, na čem jsem celou dobu pracoval a jak jsem tě vycvičil, bude naprosto k ničemu, jestli se otočíš zády k normám naší společnosti. Nenechám tě, aby jsi tuto rodinu zničil" vysvětlil Masaomi.

"Rodinu?" Seijuro se musel naprázdno zasmát. Hořce. "Tahle tvoje rodina není nic jiného než fraška. Nezajímá tě nic jiného, než reputace a ta moc, kterou s ní získáváš. Na povrchu jme už jenom členové, nic víc nic míň"

Tvář jeho otce najednou ztemněla zlostí. "Jak se jen opovažuješ" zasyčel a zlostně se podíval na svého syna. "Jestli ke mně máš ještě vůbec nějaký respekt, tak se okamžitě omluvíš"

"Ne" odvětil Seijuro se stejným pohledem v očích. "Končím s tvým kontrolováním mého života a už nebudu dodržovat tvé rozkazy. Tohle je můj život. Ne tvůj. Jestli nade mnou přemýšlíš jako nad synem, tak respektuj má přání. Přestaň tak zasahovat do mého života"

Masaomi se třásl vztekem, ale jeho následující slova ho zamrazila na místě.

Ty slova byly řečeny tiše s trochou hořkostí a náznakem dlouho zakrývaným smutkem. "Jestli tě matka vůbec někdy zajímala, tak přehodnotíš svůj názor o tom, co znamená být rodina"