TWO BODIES, ONE HEART

Můj běžný den

Čas utekl jak voda. Než jsem stihla přijít domů už jsem běžela zase pryč. Teď sedím v parku, kde se máme za 4 minuty...už za 3 sejít a pořad tu není ani jeden.

U mě není moc zvykem chodit dřív a už vím proč. Sedím tu už dobrých 10 minut, ale mě to přijde jako necelý 4 hodiny. Jediná aktivita kterou mužů dělat je mačkat na mobil a civět na čas nebo na lidi okolo. Bohužel já....

"Ahoj Karin!" vyrušila mě Kassi z přemyšlení. "Ahoj Kass!" oplatila jsem jí pozdrav a pevně obejmula. "Bill tu ještě není?.. A vůbec co tu děláš tak brzo?!" zaskočeně se zeptala. "Já jela busem takže...no neměla jsem navybranou." vysvětlovala jsem ještě zmateněji než Kassi. "Hehe..." uchechtla jsem se když na mě Kassi tak nechapavě koukala. Pohled k nezaplacení. "Bille!!" okřikla Kassi přichazejícího kudrnáče a zběsile na něj mávala. Nemohla jsem jí v tom retardovaném pětiletém mávání nechat, a tak jsem se dobrovolně přidala.

"Ahoj" vysmátě nás pozdravil a prohrábl si vlasy. "Takže kam půjdeme?"

S Kass jsme se na sebe zamyšleně podívali. Tohle je velké město, a proto je vždy těžké vybrat to nejlepší místo. "Můžeme zajít do Větrníku..." Navrhla jsem.

[Kass]. "Nebo k poště do té dobré."

[Karin]. "Nee ta je moc daleko."

[Kass]. "Tak zajdeme k Teddymu."

[Karin]. " U Teddyho bude narváno... Tam si nesednem. Co do Starých kolejí?"

[Kass]. " Tam obsluhuje ta protivná ježibaba..."

[Bill]. " Víte co? Než stihnete navrhnout něco jiného. Jdeme tamhle do Fidorky ať se vám to líbí nebo ne."

Nestihli jsme říct ani půl slova a Bill už nás táhnul do nejbližší Kavárny. 

Díky bohu byl volný poslední stůl u oken. Každý jsme si objednali čokoládový zmrzlinový pohár s karamelovou kávou a já se dneska poprvé konečně zastavila.

---

"Nikdy nezapomenu jak ti upadlo to kolo!" smála se Kassi a vykládala jednu ze společných historek... Pokud se to tak dá nazvat. "Myslel jsem že to nedám dohromady.." dodal Bill a odložil prázdný pohár od zmrzliny. " Jo už jsem přemýšlela co řeknu doma." Bylo to fatk strašný. Dostala jsem nový kolo a já ho hned rozbila. Někdy si říkám, že mám fatk víc štěstí než rozumu. "Stejně nechápu jak se ti to povedlo." kroutila hlavou Kass. "Hej! Koukej kdo támhle de." Šťouchl do mě Bill a ukázal ven na partu lidí.

"Dan se Sam!" řekla jsem spíš jen tak pro sebe a čekala až se aspoň jeden podívá.

Nemusela jsem čekat dlouho a zachvili už se přibližovala o 2cm menší osůbka s černými vlasy."Ahoooj Karin!!!!!" Mávala za oknem. "Ahooj!!" mávala jsem jí zpátky. "Dojdeš za námi?!?! Žejooo????...Prosíííím!!!!" nestihla jsem ani nic namítnout a mluvila dál. "Budu s tebou počítat! Budeme u Lípy v tom parku jo??? Klidně přijďte všichni!" mrkla na nás svýma modrýma očima, zamávala a odešla za zbytkem party.

Jediný problém byl v tom, že Kassi s Billem si prostě s těma lidma vůbec nerozumí, ale i tak jsem se zeptala. "Půjdete??" oba se na mě koukli a zakroutili hlavou   "Stejně už jsme tu dost dlouho a já mám za chvíli brigádu. Takže musím jít." odpověděla Kassi. Oba chápou, že je mi s těmi lidmi stejně dobře jako s nimi, a taky to respektují. Ale i taky mě mrzí, že nikdy nebudeme'všichni' pohromadě vždy buď TI nebo TI.