TWO BODIES, ONE HEART

Nemůžu dýchat.

"Ticho... buď ticho Sam..!" rozčilovala jsem se. "Zvládneš utíkat?" koukla jsem se na ní. Sotva seděla a nahodila svůj ironický úsměv. "Nebudu běhat." Docela jsem takovou odpověď čekala. " Nesnáším tě." mrkla jsem na ní a rozcuchala jí účes, který už dávno účes není. "Nehrab na mě a  už vypadni." Kopla do mě a já vyběhla. No snažila jsem se běžet. Běžela jsem jak jen mi nohy stačili. Rozbušilo se mi srdce a já cítila, že ten adrenalin musí ven. "Zapikááááááááám tě!" rozkřičela jsem se na celý sídliště. Mysli na slušné vychovaní..! Vzpomněla jsem na přísný hlas mé maminky. "Pardóóóóón!" Omluvila jsem se na celé kolo a pořád jsem běžela. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky. Někdo byl za mnou. Doběhla jsem k lavičce, kde byli všechny naše věci a vykřikla jsem "Zapykala jseem Tobyho!" Za mnou doběhl vysoký blonďák a narazil do mě. "Zapykavam Tobyho!!!... Toby seš zapykaneeej!" Byl to Dan. Hra tím, ale pořád nekončila. A proto jsem se rozhodla konec hry strávit rozdýcháváním na lavičce. Dan mě pozoroval a rozhodl mě následovat. Seděli jsme spolu na lavičce a já jsem si z něj  bez dovolením udělala polštář. Nějak mu to nevadilo spíš naopak. Obejmul mě a taky se uvelebil. 

"Zapykavám Tobeyho!!!!" rozkřikl se Jeremy, když doběhl k nám. Za ním běžel sám Toby a za nima Sam. "Já už to vzdávám!!!" křičela Sam a skácela se k zemi. "Ooouuu Sam!!!" Smál se Jeremy. " Dobrý?? Dáváš to??" Ptal se starostlivě. Sam jen zvedla ruku jakože žije a já věděla, co potřebuje. Vzala jsem namýchanou flašku a šla k ní. Napila jsem se a pak jí to podala. "Na! Pykáš Zlato!" párkrát si lokla a usmála se. " De se na to!" zvedla se a rozběhla se pykat. "Faajn dem se schovat." Mrknul na ní ještě Jeremy a zmizel ve tmě. 

Schovka mě nikdy moc nešla, ale tohle bylo unikátní místo. Nebylo sem vidět, ale ven bylo vidět perfektně. Bylo obklopený keřem a přede mnou by strom, který se rozděloval do V.... no prostě to je geniální... "Čau Bobe." přerušil mě Dan. "Co tu děláš? To je moje schovka!" Nechápavě jsem se na něj podívala. Se Sam se schováváme vždycky spolu, ale s Danem? Myslela jsem, že jsem takhle neschopný jen my dvě. " Teď už i moje." přivlastnil si to tu. "Faajn. Ale mlč!" okřikla jsem ho a sledovala, hledací Sam. 

Moje oči, ale pořád sjížděli pohledem na Dana. Ten ale sledoval jenom mě. Nedalo mi to. "Co je?" Zeptala jsem se co nejtišeji to šlo. "Nic" odpověděl tiše a jentak letmo se pousmál. "Dobře" hlesla jsem ještě, ale pořád jsem ho pozorovala. A on pozoroval mě. V tu chvíli mi přišlo, že neexistuje nikdo jiný než on. Seděla jsem naproti němu a pozorovala ho. A pak se to stalo. Naše rty se spojili. Panebože.... Jak dokonalý to je pocit... Přitáhl si mě k sobě... Neměl v plánu končit.. Já taky ne.. Miluju jeho rty. Naše polibky se prodlužovaly a já popadala dech. Nešlo to udýchat. Moje srdce běželo Kentucky derby a můj dech se na tom podepsal... Musela jsem se odtrhnout... 

Proboha. Co jsem to udělala?! Dan na mě zmateně koukal. Nemohla jsem dýchat musím pryč. Uvědomila jsem si, že hrajeme pořád schovku. Využila jsem toho a vyběhla ven. Neee... Vyběhla jsem v naprosto nevhodnou chvíli. Sam mě zapykala. Jsem fakt zmatená.  Sedla jsem si na zem. A zavřela oči. Celej svět se najednou kymácel, ale je bylo mi to jedno. Přehrávala jsem si momentálně  tu nejlepší věc v mém životě. Najednou všechno zapadalo.  Dan nikdy nikoho nechtěl. Celou tu dobu vždy všechny posílal k vodě... "Kariiin!" slyšela jsem svoje jméno.  Ale teď není ta správná chvíle. Dan mě miluje a já miluju jeho. Všechno to do sebe zapadá jak puzzle. "Kariin!!! Heeeej! Co se stalo????" Křičeli po mě. Prohlížela jsem si všechny ty tváře, ale tu kterou chci.. tu není. Proč tu není? "Karin kam šel Dan?" On.. on odešel?? "Kam šel???" Vydala jsem ze sebe.. "Kde je Dan?" stoupla jsem si a rozhlížela jsem se. On tu fakt nebyl. 

"Hej, hej, hej, hej... dětskaaa musíme zmizet. Hned!!" Rozkřikoval zděšeně Tobey. "Co, proč?" Zbystřil Jeremy, Sam i já. "Jedou sem měšťáci. "Mizíme hned!!!!" Vyjel po nás Tobey a začal balit všechny věci co potřebujeme. Ne! Tohle je špatně.... "Kde je Dan! Co když ho najdou!!" křičela jsem na ně. Jeremy se na mě otočil a chytl mě za ruku. "Nenajdou. Nenechá se chytit. Ale my musíme zmizet . Hned teď, protože tady nás najdou ok?" zpustil na mě. "OK, OK, OK" odkývala jsem všechno a zdrhali jsme daleko odsud. "Heej Bro k tobě?" křikl Jeremy na Tobyho. "YOP!" odpověděl krátce a zatočil do té nejmenší uličky, ale pořád běžel. Už jsem fakt nemohla docházel mi dech. "Už dobrý.." žblemtala jsem na ně aby zpomalili. Nemohla jsem odejít. Chci Danovy všechno říct. Mám o něj strach. Nikdo tu nic nechápe!

Konečně zpomalili. Toby otevřel dveře a všichni jsme vešli do paneláku. "Tohle bylo šílený lidi!" vydala ze sebe Sam a začala se smát. "Jooo žijeme!" přidal se Toby a plácl si s Jeremym. Všichni jsme se nasoukali do výtahu a já si všimla svých ubrečených očí. A nebyla jsem jediná. "Jsi v pohodě, Zlato??" zeptala se ustaraně Sam. "Jasně že jsem!" pozitivně jsem se zasmála. I když jsem se teď tak necítila. "Byla to pecka... takovýho adrenalinu." Dodala jsem nakonec abych změnila téma a vystoupili jsme z výtahu. 

Toby otevřel dveře od bytu. Díky bohu bydlel jen s uřvanou andulkou ze který mám vážně fobii... hahaha... Konečně jsme byli v suchu teď už jen potřebuju odpočinek... Než jsem stihla zase vnímat všichni se někam rozutekli. "Okeeey.." řekla jsem spíš pro sebe. "Je mi blbě.." bolí to si všechno uvědomit. A proto jdu spát. Vlezla jsem do nějakých dveří a trefila jsem se! Je to nejspíš obývák a já si zamlouvám gauč...

---

"Karin?" ozval se něčí hlas. Otevřela jsem oči. Nechtělo se mi nějak mluvit a tak ze mě vypadlo něco jako.. "Mmmmm..." Nic nevidím  i když mám otevřený oči, což znamená že je ještě noc... brzo ráno. "Jsi v pohodě?" Zeptal se mě hlas. Nebyl jen tak něčí je to Jeremyho hlas. Přikryl mě dekou. "Jasný že jsem." odpověděla jsem. "Dobře, tak dobrou noc.." řekl ještě a pohladil mě po zádech. Je vážně jak můj brácha. "Dobrou Jeremy."  odpověděla jsem naposledy a přesunula se zas do říše snů...