Poslední Nádech

Kapitola 1

          

Narodila jsem se. Poprvé jsem otevřela oči a viděla jenom samé sestřičky a doktory..

Bydlela jsem doma s mamkou i taťkou. Můj život byl skvělý, ještě aby ne, když jsem byla ještě batole. Měla jsem nejlepšího kamaráda Radka, byl o půl roku mladší než já a já s ním trávila skoro veškerý čas. Moje maminka začala mě zanedbávat už od malička, pořád jí zajímalo všechno až na mě. Jednoho dne se vše začalo otáčet vzhůru nohama. Táta dal mamce facku, ale v té době jsem nevěděla proč a začala jí ve třech letech utěšovat. Bojovala jsem s každým, kdo byl na ní nepříjemný.

Mamka jeden den šla na poštu a byla pryč tak dvě hodiny. Měl mě hlídat táta, ale usnul u počítače a já už dosáhla na kliku od dveří. Otevřela jsem dveře od bytu. Ups. Zabouchli se dveře a já byla na chodbě. Sama. Ve tmě. Skoro dvě hodiny jsem byla na chodbě a divím se, že jsem nespadla ze schodů, ale seděla jsem na schodech a čekala, až máma příjde. Od té doby se něco ve mně zlomilo a vnímám svět úplně jinak.

Mamka se s tátou rozvedla a on s námi ještě dva roky bydlel. Našel si přítelkyni, jmenovala se Renata. Občas mě hlídávala a máma si lítala všude možně. Radši nevím kde. Máma si našla taky přítele, Honzu. Nelíbil se mi od začátku. Ale hrál si se mnou, takže jsem to nějak snášela.

  V březnu 2008 jsem na něj změnila názor. Nesnáším ho. Do teď. Stalo se totiž to, že začal po mně řvát, když jsem si volala s tátou. Z ničeho nic začal odpočítávat do deseti abych položila telefon, protože neměl tátu rád. A já si s ním mohla volat jen v období každého dne od 18:30 do 19:00, takže ikdyž bych neměla udělanou nějakou povinnost doma, tak jsem ho chtěla slyšet. Ale to on nechápe. Ani máma. No a jak napočítal do deseti, praštil mě do hlavy, mobil odlítl tak 5 metrů do předsíně a já spadla na roh postele. Máma se ho zastávala. Takže jsem na vše byla sama. Pořád hovor jel, takže táta vše slyšel. Bydlel tak půl hodiny ode mně, ale jel za mnou. S Renčou. Měl strach o mně, aby se mi něco nestalo. Nechtěli mu otevřít. Já brečela. Chtěla jsem za ním. Táta řekl přes dveře, pokud do 5 minut neotevřou dveře, že zavolá policii. A tak se taky stalo, Ani těm nechtěli otevřít. Nakonec otevřeli a já jsem vběhla tátovi do náruče. Policie to řešila a tak.

Potom jeden policajt si mě vzal do mého pokoje. Ptal se mě co se stalo. Vše jsem mu popsala. Poprvé, kdy proběhla otázka od cizí osoby, kde chci bydlet. Řekla jsem že u táty. Celou tu dobu mě matka s tím hňupem poslouchali. Takže mi to potom vyčetli a nadávali mi skrz to. Samozřejmě že nic se nestalo, jen mu řekli, ať se to neopakuje.