The love story about Marichat

Zpověď

Ze strany kocoura (Adriena)
Marinette už je nezvěstná dva týdny... policie se snaží a já jak nejvíc můžu, ale nic. Rodiče Marinette jsou zdrcení. Alya mi s někdy hledáním pomáhá, ale nenašli jsme ani stopu. Většinou hledám sám, protože Alyu stále vyslýchají- byla poslední, kdo Marinette viděl. Čekal jsem na Alyu před policejní stanicí, když zrovna vyšla. ,,Už mě vidět nepotřebují. Jen kdybych si ještě na něco vzpomněla, tak za nimi mám hned dojít. Jsem jediný zdroj informací jsou úplně zoufalí, nic jiného nemají" začala Alya. "Oni jsou zoufalý z toho, že se jim nedaří plnit jejich práce, ale já..." nedomluvil jsem to protože mi málem ukápla slza, vyschlo mi v krku a jakoby na srdci kámen. Nechtěl jsem ukázat slabost... ale ona jakoby mi četla myšlenky. ,,To bude v pořádku Kocoure... Najdeme ji i kdyby to mělo znamenat cokoliv" usmála se Alya a položila ruku na mé rameno. Snažila se mě povzbudit a myslet optimisticky, ale v tomhle ohledu byla naprosto průhledná. Měla deprese. Přátelsky jsem ji objal a šli jsme hledat. Chodili jsme po cestě, kudy šla Marinette domů, klepali na dveře a ptali jsme se na holku, která šla okolo půl sedmé touto cestou, měla černé vlasy s modrým odleskem a tak.
,,Ano viděla jsem ji. Bylo to podivné..." povídala jedna postarší paní, když jsme jí vysvětlili situaci. ,,Vážně?! Co jste viděla?" zeptal jsem se s nadějí a zároveň s obavami v hlase. ,,Šla tudy a za ní šel jeden pán... vůbec nevím, kdo to byl, nikdy jsem takového podivína neviděla". ,,Dokážete nám ho popsat?" zeptala se Alya dychtivě a paní kývla. ,,Byl v tmavě fialovém lesklém obleku a na hlavě měl šedou masku. Barvu vlasů nevím, přes masku mu šli vidět jen oči a ústa. Měl na sobě takovou brož s motýlem. Měl u sebe i hůl. Když ta dívka uslyšela, že za ní někdo jde zrychlila, ale ten pán ji praštil holí do hlavy. Vzal jí do náruče a přiletělo mnoho bílých motýlů. Když si mě pán všiml objevila se okolo jeho očí taková fialová svítící maska, asi taky motýl a něco promluvil. Potom se objevil nějaký kluk zřejmě jeho poskok. Na ruce měl nějaký tablet, nebo jak tomu mládež říká a k němu tužku. Všechno co nakreslil se objevilo-". ,,Zlolustrátor..." zašeptala Alya, podíval jsem se na ni a souhlasně kývl. ,,Jakmile se objevil, pán ukázal na mě a ten Zlolustrátor, nebo jak jste to řekli, šel proti mě, nakreslil baseballovou pálku a uhodil mě do hlavy. Potom už jsem jen viděla jak toho podivína odnáší vzduchem ti bílí motýlci a v náruči držel tu dívku. Dostala jsem se do bezvědomí a probudila v nemocnici. Před hodinou mě pustili a já se chystala jít na policii. No a místo toho jste se tu objevili vy". Třeštil jsem na ni oči. Mám takový pocit že už vím o koho jde... Vlastně je to jasné. Ale proč by sakra unášel Marinette?! ,,Moc vám děkuji, hodně jste nám pomohla. Policii to říkat nemusíte, vyřídíme jim to" řekl jsem, paní kývla a rozloučili jsme se. Alya zamířila směrem k policejní stanici. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" zeptal jsem se a Alya se na mě nechápavě podívala. ,,Na stanici ne? Říct jim ten příběh...". ,,Na stanici se nejde. Do toho policie nemá proč zasahovat" odpověděl jsem a Alya se na mě tázavě podívala. ,,Tak hele Alyo asi vím, kdo je ten pán a s tím se musím poprat já... Ty to víš určitě taky. Toto můžu zastavit jen já a Beruška-" začal jsem, ale Alya mě přerušila. ,,Pokud vím tak Beruška se po útoku Vědátorky neobjevila a sám to nezvládneš. Budu náhradní Beruškou. Už jenom proto, že Marinette je má nejlepší kamarádka... už jenom proto, že tě beru, jako dobrého kamaráda a nechci, aby sis ublížil. Je mi jedno, jestli se mi při tom něco stane, jestli budu muset vsadit život, nebo jestli při tom zjistím, kdo jsi pod maskou. Budu s tebou a zachráním ji. Ať je to věc s mirákuli, nebo bez" řekla Alya a já věděl že ji v tom nemůžu zabránit. V tomhle ohledu byla tentokrát velmi tvrdohlavá. ,,Za Marinette" řekla a já to zopakoval. ,,Za Marinette".