19. Kapitola

58 5 0
                                    

Přijel si pro mě.... šla jsem pomalu po schodech jako z nějakého romantického filmu. Vadim na mě mohl oči nechat. Odjeli jsme do Prahy kde jsme si dali večeři a později se šli projít. Šli jsme na Petřín, přešli přes Karlův most a všelijaký části Prahy. Byl to ten nejkrásnější večer ze všech. Později jsme odjeli k němu domů. Ráno jsem se probudila a vedle mě ležel Vadim.

O 5 týdnů později mi bylo hrozně špatně hlavně ráno. Šla jsem, proto ke gynekoložce která mi pogratulovala, ze čekám chlapečka. Vzala jsem mobil a okamžitě volala Vadima.

V: Ano copak potřebuješ Sabi
Já: ,,Ty kreréne" zařvala jsem do telefonu
V: Co se děje?
Já: pamatuješ na tu moc před 5 týdny?
V: jo co se stalo?
Já: ,,no....... Víš....... Jsem těhotná" dořekla jsem do telefonu
V: ,,c.....c......cože?" rozkoktal se ,,takže se zase budeš stěhovat ke mne?"
Já: ,,no asi jo" řekla jsem takovým nejistým hlasem
V: ,,jak to bude se Sofií? Půjde s námi nebo tu zůstane se Sárou"
Já: ,,Je mi to celkem jedno"
V: ,,Sabi rozhodni se pojede s nami nebo ne"
Já: ,,Vadime doufám že ti to nebude vadit, ale budeme bydlet sami"
V: ,,jak sami? říkala jsi prece že se nastehujete ke mně"
Já: ,,pochopil jsi to špatně... budeme bydlet jen ty já a děti bez Sofie"
V: ,,co se mezi vámi stalo?"
Já: ,,ale pohadali jsme se kvuli tomu že jsem si těch děti od jejich narození nevsimala"
V: ,,aha"
Poté jsme jeli domů kde jsem nám zbalila to nejnutnější a jeli jsme k Vadimovi.
Johanka: ,,a kam jedeme?"
Já: ,,k tatínkovi"
Johanka: ,,a proč s nami nejede teta Sofí?"
Já: ,,teta Sofí si musí ještě něco zařídit" nasedli jsme k Vadimovi do auta a jeli jsme k němu domů
Johanka: ,,a proč vůbec jedeme k tatinkovi?"
Já: ,,víš budeš mít brášku" řekla jsem a po zbytek cesty mlcela

Vadim a jáKde žijí příběhy. Začni objevovat