Píšu básně o lásce ať už šťastné či nešťastné, básně o tom, že bychom měli přestat snít a měli bysme se začít na svět koukat reálnýma očima...ale víte vy co? Všechno jsou to blbosti.
Nikdy v životě jsem se necítila tak volná jako teď a nikdy v životě jsem si nebyla tak moc jistá tím co cítím. Láska je krásná, sny jsou krásné a představy se plní. Ať si každej říká co chce. Dokážeme z reálného světa udělat svět náš, kde bude všechno tak jak jsme si vysnili. Dokážeme cokliv, když budeme spolu. Když budu já s tebou.
Nedokážu se už ani rozbrečet, když slyším smutnou písničku..jediné co mě teď rozbrečí je to, že mi prostě šíleně moc chybí. (přijdu si trochu jako těhotná hh)
,,Když na to přijde, dokážu i s jedním udělat děti."* - přesně tohle, ten moment, kdy mi to napsal, jsem zjistila jaké štěstí mám a že to i on myslí tak vážně, jako já. Je to deset dní a nám to připadne jako bychom spolu byli odjakživa. Jsem šťastná. Jsem zamilovaná.
*zdravotní problémky, tak trochu mám už jen jeden ehm..vaječník..není to nic úchylnýho to ne proboha..
