DEN 1 PONDĚLÍ

131 4 2
                                    

Dnes ráno jsem se vzbudila a vůbec se mi nechtělo do školy a navíc jsem cítila vejce, které máma smaží k snídani. Jelikož jsem vstala pozdě, tak mě máma honila ať zrychlím, protože nestíhám...

Do školy jsem dorazila včas. Dnes jsem si sedla vedle Evelyn - mé nejlepší kámošky. Za námi seděli James a Caleb, kteří nás vždy ruší, ale jinak jsou super kámoši. Při matice jsme slyšeli řev, okamžitě jsme běželi k oknu. Venku na chodníku seděla krysa. Jedna paní se jí lekla a zařvala. My se smáli. Po té jsme si zase sedli na svá místa a psali jsme dál.

Když jsme byli na obědě, povídali jsme si o blbostech, jako např : Caleb říkal že slyšel něco o tom, že je zkáza světa a všichni umřeme. Všichni se mu smál, on se pak smál taky. Jídlo se nedalo jíst, takže jsme to pojmenovali ŠLICHTA NA TALÍŘI. Po cestě domů jsme byli vysmátí z toho, že James měl papírek a tužku, a proto jsme psali různé názvy toho jídla, ale nakonec jsme usoudili, že bude lepší, když necháme ten starý název...

Když jsme šli domů cítili jsme něco divného, ale co? To jsme neujistili. Potom jsme nikdo nic neřekl. ,,Proč nemluvíte" zeptala jsem se osatních, ale oni neodpověděli a utekli. Jediný kdo neutekl byl James. Pozvala jsem ho ke mě domů. On mi odpověděl, že ke mě půjde a řekne mi tajemství...

,,Jsme u nás doma" řekla jsem mu, ale on byl ticho. Byl smutný. ,,Co... co se děje, proč všichni nemluví, proč ostatní utekli" zeptala jsem se ho, ale on zase neodpověděl. Jen na mě koukal a nic neřekl. Začali mi téct slzy, protože jsem myslela, že jsem jim něco udělala. James řekl že jsem nikomu nic neudělala, ale proč jsou všichni smutný ty nevíš, ale já ti to řeknu, jen musíme jít nahoru k tobě do bytu. Ok, řekla jsem a šli jsme dál, teda k výtahu. U nás doma jsme si sedli na koberec a povídali jsme si, když bylo 14:25 začínali zprávy a tak jsme běželi do obývacího pokoje, aby jsme se na ně koukli. Ve zprávách bylo, že se pomocí zvířat vyvinula nová nemoc, kterou vědci pojmenovali ,,zkáza" protože Byla nezničitelná a neexistoval na ní lék. To je to proč všichni byli smutní? zeptala jsem se Jamese. Jo odpověděl, ale naštěstí to ještě není tady v L. A. , ale každou chvíli to sem přijde a my se budeme navzájem žrát, Budeme se zabíjet a lidská existence nepřežije. Dalo by se říct že ta nemoc jsou Zombie.

V tu chvíli se mi zatočila hlava a bylo mi špatně potom jsem se zeptala Jamese, za jak dlouho sem zkáza přijde. On odpověděl že do týdne je tady. James odešel a přišla máma. Ty víš o zkáze? zeptala jsem se jí. Jo vím, ale mi to zvládneme. Potom mi dala pistoli a dva balíčky nábojů a odešla. To bylo naposledy co jsem ji viděla...

Zkáza planety zeměKde žijí příběhy. Začni objevovat