Ráno jsme se nudili A všude bylo ticho nikdo nikde a tak jsme se rozhodli že se vrátíme domů Pluli jsme opět na loďce a pak jsme spatřili obrovské lodě pro záchranu lidstva. Pluly jsme blíž...
Velitel té největší lodi nám řekl, ž nás tam nemůže, protože ta loď je už plná, a ještě dodal ,,jestli chcete, půjčím vám lano kterým vás přivážu k naší lodi. Po té nám podal lano a my byli zachráněni. Pozvali nás na loď kde už bylo přichystané jídlo. Všichni se po něm vrhli. Toby mi vylezl z kapsy a šel na palubu a začal mňoukat. Já šla za ním a nevěřila jsem svým očím...
Všude na pevnině byli hromady hořících zombie. Byla to strašná zkáza. Zavolala jsem Caleba a Zoe a ti řekli: co s námi bude dál, to jídlo tu na vždy nebude...
Zoe a Caleb měli pravdu jídlo tu na vždy nebylo, všichni tu umřeli na hlad, jen já a Zoe tu ještě žijeme. Caleb zemřel a my ho hlady snědli. Už tu ale opravdu není nic k jídlu. A já myslím, že tohle je poslední zápisek do tohoto deniku.
Konec
