Ráno, když jsem se vzbudila, tak na mě leželo malé zrzavé kotě, které jsem pojmenovala toby. Na kalhotech mám velkou kapsu, do které jsem si tobiho dala. Přišla jsrm do malé kuchyňky ve které už Caleb a Zoe škubali slepici na oběd. ,, a kde je Evellyn?" zeptala jsem se jich a onibukázali na roh, kde ležela Evellyn a vedle ní byl nůž. Byla celá od krve. Kdo... kdo jí to udělal? Zeptala jsem se jich a za tu chvíli na mě Evellyn vybafla a já se lekla. Všichni se smáli. Takže to vše byl kečup?? Zeptala jsem se Zoe a ona řekla že ne, že je to potravinářská barva.
Pak se Zoe přestala smát a řekla že jdeme zase střílet zombie. Ok, řekli jsme ale i tak jsme se báli.
Jo a mimochodem co to máš v té kapse?? Zeptala se mě Zoe. Kotě, ráno na mě spalo. Jdeme řekla Zoe a mířila k polorozpadlému vrtulníku. ,, Funguje ten vrtulník vůbec??" zeptal se Caleb. ,, Jo" řekla Zoe a už jsme vzlétali. Zombie chytili Evellyn za nohu a táhli ji dolů. My jsme ji chytili a snažili jsme se ji dostat zpět nahoru, ale nepovedlo se. Zombie ji začali kousat a ona nepřežila. NNNNNeeeeee!!! To né, řekla jsem a začala jsem hluboce dýchat a pak jsem upadla do bezvědomí...
Odpoledne jsem se vzbudila a na mě opět ležel tobi a u něj stáli James, Zoe a Caleb. ,, No, je nám to moc líto" řekla Zoe smutně. Pak se Tobi vzbudil a lehl si do rohu postele...
Já si ho vzala, abych ho objala. Rozbrečela jsem se. Bylo mi Evellyn strašně líto. Ona si to nezasloužila. ,,Musíš něco sníst" řekla mi Zoe a podala mi kus té slepice s chlebem. ,,Nemám chuť" řekla jsem a rozběhla jsem se k té velké zdi. Zombie ji přelézali, takže jsem Zavolala na Zoe, ať mi hodí zbraň, abych po nich střílela. Dále jsem jí řekla, ať zabalí jídlo, pití, zbraně a ať nastartuje vrtulník.
Když vše udělala, tak zavolala na Jamese a Caleba, ať už jdou...
Mezi tím jsem naskočila do vrtulníku. Pak přiběhli ostatní a mohli jsme letět. ,,Nemáme moc benzínu, takže moc daleko nedoletíme, ale nebojte já vás zachráním!" řekla Zoe pyšně a v tu chvíli jsme byli ve vzduchu.
,,Kam poletíme?,, zeptal se Caleb. ,,Na louku blízko lesa. Přistaneme na louce, pak se rozběhneme do lesa a tam vylezeme na strom a přespíme" odpověděla Zoe a já zařvala : tady to je ono. Zoe se mě lekla a přistála. ,, vzduch je čistý" řekl James a my mohli jít...
Našli jsme pěkný strom. Byl velký a hlavně jsme měli pěknou vyhlídku.
Dnes jsme toho zvládli mnoho a však toto není konec. Toto je teprve začátek. A co bude dál? To nevím ale teď už jdeme spát. Zítra to bude ještě těžší než dnes.
