,,Měla by sis více užívat života, vždyť neděláš nic jiného než chodíš do práce a staráš se o mně.'' povídala jí matka. Tuto větu slyší Hani každý den. A jako vždy jí jen daruje úsměv, rozloučí se a odejde do práce.
Její matka byla už několik měsíců nemocná, a Hani měla co dělat aby měla peníze na jídlo a léky pro mámu. Jediné, co celé dny dělala je práce.
Ráno vyšla z domu a šla pomáhat v kavárně. Poté, co jí skončila směna, vydala se do druhé práce, kde byla uklízečkou. Každý večer se vrátila naprosto vyčerpaná, a tak pozdravila mamku, udělala jí večeři a hned šla spát.
Už si ani nepamatovala, kdy naposled byla veselá, kdy se upřímně smála. Za celý den se usměje maximálně jednou, a to pouze na svou maminku, když se ovšem nepočítají falešné úsměvy na její zákazníky. Měla jí radši než kohokoliv, nebo cokoliv na světě. Byla velmi smutná, že se svou maminkou nemůže trávit více času, ještě ke všemu, když je tak nemocná.
Jeden den se však tento stereotyp změnil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
+ + + + + +
Helouu!
Tak jsem tady s prvním příběhem na tomto profilu. Nejsem moc dobrá ve psaní, ale budu se snažit zlepšit so pls don't judge me. Zároveň bych ještě chtěla poděkovat chimsthetic za boží cover 💕
btw. jen bych ještě chtěla poznamenat, že by bylo lepší kdybyste si zapli při této ff tmavý režim (nevím jak to pojmenovat xD)
