I love you my prince |°Namjin°|

2.

Namjoon:

Po chvilce jsme již stáli před dveřma do našeho oblíbeného gay baru.

''Tak jo hoši, běžte si užívat s kým chcete a kdy chcete hlavně zítra dovalte ty svoje líný prdele do školy, chci vidět reakci učitelů na ten most'' uchcechtl jsem se a otočil jsem se směrem ke dveřím.

Tříkrát jsem zaklepal a dveře se malinko pootevřeli.

''ah... to jsi ty Namjoone'' rozevřel dveře můj blízký kamarád.

''Ahoj Johny'' objal jsem ho a s klukama jsme se pak vespali dovnitř.

Kluci se okamžitě někam roztrousili jen já jsem chvilku zůstal u dveří.

''Po dlouhé době sis přišel zase užít jo '' zasmál se John.

''Jope'' uchcechtl jsem se.

''Tak který to bude dneska ?'' zeptal se zvědavě.

Rozhlédl jsem se po celé místnosti a můj pohled upoutal mladík sedíví u baru.

''Támhle ten'' ukázal jsem na něj.

''Hmmm ten by stál za hřích, máš dobrý výběr jako vždy'' pochválil mě Johny.

''Ts, já vím''odfrkl jsem a vydal jsem se za tím klukem.

Měl  černé jeansy, bílé tričko, světlounce hnědé vlásky a celkově jeho vzhled působil roztomile.

Přisedl jsem si vedle něho na barovou židli.

Jednou rukou jsem se opřel o stůl a druhou jsem si prohrábl vlasy.

''Ahoj, trápí tě něco'' začal jsem mile.

Jeho zničený výraz se přemněnil na překvapený a svůj pohled si přesunul na mě.

''To nic, jen  se se mnou rozešla  přítelkyně'' sklopil znovu pohled na sklenici s tekutinou, kterou držel v ruce.

'Super' pomyslel jsem si.

''To mě mrzí'' položil jsem mu jednu ruku na rameno.

Trošku sebou škubl, nečekal to.

Lehce jsem se nad tím pousmál.

Je roztomilí.

John má pravdu, mám skvělej výběr.

''A proč se s tebou rozešla?'' musím udržet řeč.

'' Zjistila že jsem gay'' začervenal se mírně.

''Tak to je dobře že se s tebou rozešla ne?''

Znovu se podíval na mě a chvilku přemýšlel.

''Víš je to těžký, byli jsme spolu dlouho a měl jsem jí rád, ale nemiloval jsem jí''

Ruku kterou jsem měl položenou na jeho rameni jsem přesunul na jeho tvář

''Teď mě nenávidí'' začali se mu lesknout oči slzami.

''není důvod proč by jsi se měl nad tím trápit, když tě nenávidí za tohle, tak pro tebe stejně není dost dobrá'' jemně jsem ho hladil po tváři.

Pár slaných kapiček sjelo po jeho hebké tváři dolů.

Postavil jsem se a za ruce jsem ho vytáhl do stoje také.

Udělal jsem k němu krok a pevně jsem ho objal.

Chvilku jen překvapeně koukal, ale pak mé obětí opětoval.

Chvilku jsme takhle stáli v  pevném obětí a já měl tak možnost zabořit nos to jeho vlasů a šňupat jeho vůni.

Voněl tak nádherně.

Byla to taková ta vánoční vůně.

  jablko a skořice.

Potřebuju se o něm dozvědět víc.

Je strašně roztomilí a nechat si utéct někoho takového by byla ta nejhloupější věc co bych udělal.

Byl menší než já a skvěle se objímal ♥

Jako takoví ti plyšoví medvídci co se s nima každá holka fotí.

''Děkuju ti'' zašeptal.

''Nemáš za co'' pohladil jsem ho po jeho jemných vláscích.

Po chvilce jsme se od sebe odlepili a začali jsme celkem normální konverzaci.

Po chvíli začli takové ty klasické otázky.

''Jak se vůbec jmenuješ ?'' zaptal jsem se ho.

''Kim Seokjin'' usmál se.

''Já jsem Kim Namjoon'' zasmál jsem se a on se mnou.

Má tak krásný smích.

Taky jsem zjistil jeho telefoní číslo, školu, to že je starší a záliby.

Má rád růžovou barvu, jak roztomilé.

Telefoní čílo jsem si hned uložil a plánoval jsem že se přihlásím na stejnou školu jako on.

Jin už byl opravdu hodně opilý a už bylo taky dost pozdě.

Přišel jsem sem s tím úmyslem že si užiju a pak nechám svou oběť ať se postará sám o sebe, ale jemu to neudělám.

Nemůžu když je tak dokonalý.

Zaplatil jsem za nás za oba a zavolal jsem taxi.

Pak jsem z některé jeho kapsy vyštrachal jeho peněženku a zjistil jsem tak kde bydlí.

Taxi přijel skoro hned a já jsem Jina dostal k němu domů.

Pak jsem ještě v jeho kapsách našel mobil a vedle něho rovnou i klíče.

Jinnie máš štěstí že nejsem zloděj.

Odemkl jsem a Vstoupil jsem dovnitř do jeho domu.

Musím říct že to má opravdu hezky zařízené.

Je to velice útulný dům.

Není malý je to spíš menší vila, ale působí opravdu útulně.

Vyšel jsem do druhého patra.

Nejvíce mě štvalo že jsem si všude musel rozsvítit a s Jinem v náruči to šlo opravdu špatně.

Nakonec jsem se, ale dostal ke dveřím které měli na svém povrchu přibitou zlatou destičku s vyrité písmeno J.

Otevřel jsem je a rozsvítil jsem.

Světlo mi ozářilo místnost s nábytkem.

Vše bylo laděné do jemně růžové, bílé a černé.

Opatrně jsem ho položil na postel a všechny věco jsem mu dal na stůl.

Pak jsem zhasl celý dům a zavřel jsem dveře.

S dobrým pocitem jsem opouštěl tvůj dům Jinnie.

Vím že si to nabudeš pamatovat, ale já ano a věř mi že tě dostanu.

Budeš můj přítel.

Je to osud Jinnie.

Vím to.

***

Tak co na to říkáte ?  :D :3

Chyby opravím později.