Bez křídel (probíhá upravování příběhu)

4. Chci tě

Chrissy: Lehla jsem si na postel. Chtělo se mi strašně spát. Najendou se mi začali zavírat oči a já usla...

Probudila jsem a pořádně se kolem sebe rozhlédla. Byla ještě tma. Nechtělo se mi spát tak jsem si sedla a hledala Justina. Nikde jsem ho ale neviděla. Měla jsem být ráda? Já se ale bála být v tom pokoji sama. Po tom co se včera stalo se bojím snad všeho.

Moje tvář a můj krk mě skoro nebolel. Ale moje stehno? To bolelo strašně moc. Copa asi dělá ted má rodina? Hledají mě? Nebo si nevšimli ani že jsem šla pryč?

Postavila jsem se z postele a rozsvítila lampičku. "Justine?" šeptla jsem a přála jsem si aby se ozval. Vážně se bojím. Přešla jsem do koupeny ale nebyl tam. Tak kam jenom šel?

Předpokládám že šel dolů. Přešla jsem ke dveřím a skusila je otevřít. Byli odemčené. Otevřela jsem je ale všude bylo zasnuto. Nikde nikdo. Jen jsem slyšela vzdychání nějaké holky. Chudáci ty holky. Ti kluci je znásilnuji! Kež bych jim mohla pomoct.

Zavřela jsem dveře a vešla zpátky do pokoje. Přešla jsem k posteli a sedla si na ní. Zdálo se mi jako kdyby tady někdo byl. Pořád jsem se dívala k oknu. Furt jsem před očima měla toho chlapa jak leze dovnitř oknem.

Přitáhla jsem si k sobě nohy a  začala brečet. Bojím se. Co když zase přijde a ublíží mi či zabije?

Zasla jsem lampičku a lehla se. Snažila jsem se usnout ale nešlo mi to. Bála jsem se.

Otevřela jsem oči a u okna viděla černý obryz postavi s nožem. "Prosím ne" šeptla jsem a začala brečet znvou. Ta postava se ale ke mě pořád přibližovala. Neviděla jsem kdo to je. Jen jsem vyděla obryz postavy.

"Ne prosím" vykřikla jsem a začala couvat na posteli. Ta postava už byla těsně u mě. "Ne!" vykřikla jsem znvou a zavřela oči.

V tom se otevřeli dveře a někdo rozsvítil. Podívala jsem se k oknu ale nikdo tam nebyl. Že bych měla halucinace?

Stejnak jsem se nepodívala ke dveřím raději jsem zabořila hlavu do peřiny a brečela. "Chrissy? Co se stalo?" uslyšela jsem Justinovo hlas.

Neodpovídala jsem jen jsem pořád brečela. Najednou se prohla postel pod Justinovo váhou. "Kdo tu byl?" zeptal se mě Justin a nejspíše pořád seděl na mé posteli.

"Chce mě zabít" vykoktala jsem ze sebe a pořád brečela. "Kdo?" zeptal se mě Justin vážně. Neodpovídala jsem. "Kurva Chrissy, kdo?!" vykřikl Justin a já sebou škubla a sedla si.

"Ten chlap" šeptla jsem a podívala se na Justina. "Ten už ti neublíží je mrtvej" řekl Justin v klidu. "Stejně mě zabijou" řekla jsem a utřela si slzy.

Justin jen nadzvedl oboči. Špatně jsem si sedla a začala mě štípat ta řezná rána na mém stehnu. Sykla jsem bolestí. Justin mě jen pozoroval.

Potřebovala bych obejmout. Ale jeho raději objímat nebudu, vypadá to že na takové věci neni. Ale tak za pokus nic nedám. "Justine?" zeptala jsem se a dívala se na Justina. "Mmmm?" řekl Justin a pečlivě mě sledoval.

"Mohl bys mě obejmout?" zeptala jsem se ho a sklopila pohled. Justin se hned zamračil. Oou tak asi nic. "Proč bych to jako měl dělat?" řekl Justin a v jeho hlase bylo znechucení.

"Promin" řekla jsem a lehla si na postel. "Vážně nevim na co bych měl objímat děvky" řekl Justin a zasmál se. To bolelo. Já nejsem děvka. Vždyt jsem ještě panna. Vzala jsem si peřinu a přikryla se sní až ke krku. Z očí se mi spustili slzy. Já přeci nejsem děvka.

Slyšela jsem jen Justinovo povzdychnutí. Po pár minutách jsem ucítila něčí ruce na mém pase.

"Pojd sem" řekl Justin a přitáhl si mě k němu blíž. Co to? Nějaká změna nálad ne? Otočila jsem se k němu a přitulila jsem se. Justin svojí ruku přesunul na moje záda a kresil na ně ruzné obrazce.