Lily Evansová

Bradavice

Jakmile Bradavický express zastavil úplně, všichni studenti se nahrnuli do chodbičky a snažili se co nejdřív dostat ven.

Když se konečně naše parta dostala z vlaku, uslyšeli jsme čísi hlas, jak se dovolával prvních ročníků. „Prváci ke mně! No tak dělejte, prváci! Nestyďte se a pospěšte si!" Podívala jsem se za hlasem a zjistila, že nás volá obrovitý muž.

Než jsem se nadála, už mě James táhl za ruku a to přímo k tomu muži.

„Ahoj, Hagride!" zvolal vesele. „Nazdar, Jamesi. Jak se maj rodiče?" „Mají se dobře. Mám ti vyřídit pozdrav." James se musel zaklonit, aby vůbec Hagridovi viděl do obličeje. Potom se na mě obrátil, aby mi všechno vysvětlil.

„Tohle je Hagrid. Je to klíčník a šafář v Bradavicích. Je to přítel mých rodičů, proto se známe."

To už se přihnala i Andrea se zbytkem kamarádů. „Ahoj, Hagride!" křičela. „Nazdárek, Andy." usmál se na ni Hagrid. „Rodiče tě zdraví a vzkazují, abys k nám někdy zašel na večeři." oznámila Andy a hrdě vypjala hruď.

Jelikož už se dostavili i ostatní, nebyl čas dál se vybavovat. „Prváci, za mnou!" křikl Hagrid na poslední opozdilce a vydal se po vyhrazené cestě. Museli jsme poklusem, jinak bychom Hagrida nestíhali.

Po nějaké době jsme dorazili ke břehu jezera, na kterém bylo zakotvených několik loděk. „Do tědletěch loděk si vlezte, pojedeme přes jezero." informoval nás Hagrid a sám si vlezl do té největší.

Na jedné loďce mohli být maximálně čtyři lidi a tak jsme si já, James, Kate a Sirius vlezli do té nejbližší. Hned vedle nás už seděli nachystaní Newt, Andrea, Mandy a Remus.

Když byli všichni usazení, loďky se samy od sebe rozjely. Proplouvali jsme pod stromy, avšak za chvíli se nám naskytla úžasná podívaná.

„Páni." vydechla jsem úžasem. „Tak takhle vypadají Bradavice." užasla Kate. Najednou jsem na sobě ucítila něčí ruku a za chvíli už padala do vody. Chytila jsem se prvního, co mi přišlo pod ruku. A to něco byl James. S výkřikem jsme oba žbluňkli do vody.

Když jsme vyplavali na hladinu, okamžitě jsem na Jamese začala křičet.

„POTTERE! CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ?! VŠAK POČKEJ, JÁ TĚ NAKOPU!" křičela jsem z plných plic. Potom jsem Potterovi potopila hlavu pod vodu a plavala za Kate a Siriusem, kteří se smáli tak, že i oni málem z loďky vypadli.

Kate mi stále se smíchem pomohla, vyškrábat se zpátky na loďku a stejně tak i Sirius Jamesovi.

„Všecko v pořádku?" křikl na nás Hagrid. „Všechno je v pořádku!" zakřičela jsem na něj zpátky, avšak jsem ještě tiše dodala „až na to, že mě jedno pubertální pako stáhlo do vody."

Přijeli jsme na druhý břeh jezera a vylezli z loděk. Od Hagrida jsem obdržela jeho obrovitý kabát a James se pod něj taky schoval.

Takhle jsme prošli školní pozemky, Hlavní bránu až do síně, která se podle všeho jmenovala Vstupní síň. Tam nás Hagrid nechal napospas ženě v tmavozeleném hábitu a klobouku stejné barvy. Vlasy měla stažené do drdolu, oči jako svítilny a rty stažené do úzké linky.

„Dobrý večer. Jmenuji se Minerva McGonnagalová a jsem zástupkyně ředitele, ředitelka Nebelvírské koleje a vaše profesorka na přeměňování. Zařazování začne za chvíli, ale ještě předtím pro vás mám jisté informace. Jak někteří jistě víte, naše škola má čtyři koleje. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Po dobu, kterou tu strávíte, bude vaše kolej něco, jako vaše rodina. Za každý úspěch získáte body a za každé porušení řádu o body přijdete. Na konci roku kolej s největším počtem bodů získá školní pohár. To bylo jenom něco na začátek. Teď tady chvíli počkejte." s těmito slovy odešla.

Odpojila jsem se od skupiny kamarádů a zamířila za Severusem.

„Severusi, kde jsi byl?" zeptala jsem se ho. „Měl bych se spíš zeptat já tebe." odpověděl. Koutkem oka jsem pohlédla na Pottera, který si mě a Severuse měřil nedůvěřivým pohledem. Tím jsem se ale prozradila.

„Tys byla s Potterem?!" naštval se Severus a zamračil se na Jamese. „Seve, nic mezi námi není. Pořád ho nesnáším." uklidňovala jsem ho.

To už se ale vrátila profesorka McGonagallová. „Tak už jsme připraveni. Následujte mne, prosím." řekla a otevřela dveře do obrovské místnosti. „Seve, co je tohle za místnost?" „To je Velká síň. Je to nejdelší místnost v Bradavicích a probíhá v ní snídaně, oběd, večeře, zařazování a spoustu dalšího." vysvětlil s lehkým úsměvem.

Nováčci spěchali za profesorkou a nejistě se rozhlíželi kolem. Všichni na mě a na Jamese upírali neurčité pohledy, pod kterými jsem se několikrát nervózně ošila. Nejspíš se na nás dívali jenom proto, že jsme byli od hlavy až k patě na kost promočení.

„Počkejte tady, prosím.“ zastavila nás profesorka McGonnagalová a odešla.

Za chvíli se vrátila se stoličkou v jedné ruce a s jakýmsi kusem látky v druhé.

Stoličku i látku položila před profesorský stůl tak, aby na něj všichni viděli. Vzhledem k tomu, že jsem stála mezi prvními, zjistila jsem, že to není kus látky, ale starý klobouk.

Všechno štěbetání rázem ztichlo a všichni starší studenti s napětím onen klobouk pozorovali.

Najednou se v té čapce otevřela díra, jež vypadala, jako ústa a klobouk k údivu všech prváků začal zpívat.

Zdá se vám, že jsem ošklivý - myslete si, co chcete, chytřejší klobouk, než jsem já na světě nenajdete.

Nechte si svoje buřinky i své klobouky z plsti - jsem Moudrý klobouk z Bradavic, jenž vám nic neodpustí.

Každému vidím do duše, vím, z jakého je těsta - nasaď si mě a řeknu ti, kam povede tvá cesta.

Možná tě čeká Nebelvír, kde mají chrabré srdce; odvaha, klid a rytířskost jdou u nich ruku v ruce.

Nebo tě čeká Mrzimor; máš jejich mravní sílu, jsou čestní a vždy ochotní přiložit ruku k dílu.

Či moudrý starý Havraspár; pokud máš bystrou hlavu, tam důvtipní a chápaví vždy najdou čest a slávu.

Nebo to bude Zmijozel, kde nastane tvá chvíle; ti ničeho se neštítí, by svého došli cíle.

Nasaď si mě a neboj se, jen vlastní strach tě leká!
Já, Moudrý klobouk z Bradavic ti řeknu, co tě čeká!

Ve chvíli, kdy dozpíval, všichni v síni začali tleskat. Klobouk se ještě všem uklonil a pak už zase nehybně ležel.

Jakmile potlesk utichl, ujala se slova opět profesorka McGonnagalová.

„Až vyvolám vaše jméno, vystoupíte sem.“ ukázala na stoličku. „Dám vám na hlavu Moudrý klobouk a budete zařazeni do koleje.

Zdarec Krťáci! Dloouho nevyšla kapitola, tak ji tu máte teď. No, nebudu dál okecávat.

Loučí se s vámi dobře naladěná Emmie♥