Lily Evansová

Nebelvír!

„Amanda Abbottová!“ vyvolala profesorka jméno mé blonďaté kamarádky.

Mandy na nás ještě naposledy pohlédla a pomaličku se vydala ke stoličce. Jakmile si Mandy sedla, nasadila jí profesorka Moudrý klobouk na hlavu. Ovšem, klobouk byl tak velký, že blondýnce spadl přes oči.

Najednou Mandy uslyšela ve své hlavě hlas Moudrého klobouku.
„Zmijozel můžeme rovnou vyloučit, po slávě netoužíš. Jsi chytrá, to ano, ale v knížkách bys celý den neležela. Takže Havraspár taky ne. Zbývá Nebelvír a Mrzimor. Hodíš se na obě koleje. Ovšem, nemáš až tak velkou loajalitu. Takže to bude Nebelvír. Souhlasíš?“ Mandy jen přikývla. „NEBELVÍR!“ vykřikl klobouk a Nebelvírští začali tleskat.

„Sirius Black!“ vykřikla profesorka McGonagallová a Jamesův kamarád se nervózně vydal ke stoličce. Opět se mu v hlavě rozezněl hlas Moudrého klobouku. „Vím, že celá tvoje rodina studovala ve Zmijozelu a tebe bych tam možná taky poslal. Na Mrzimor a Havraspár můžeš zapomenout. Tvé přání je Nebelvír, ne Zmijozel. Ostatně, proč ne.“ Sirius se rozklepal strachem. „NEBELVÍR!“ Sirius se šťastně postavil a odskotačil k Jamesovi, jenž ho poplácal po rameni. Nový Nebelvír se potom radostně vydal k ostatním z jeho koleje.

„Belatrix Blacková!“ sotva se klobouk této černovlásky dotkl, už křičel: „ZMIJOZEL!“ a Belatrix hrdě odkráčela za Zmijozelskými.

„Thomas Cleavoter!“ zavolala profesorka chlapce s modrýma očima a černými, stejně rozcuchanými vlasy, jako James. Klobouk po chvíli vykřikl: „NEBELVÍR!“

„Lilyan Evansová!“ zavolala mě profesorka. „A sakra. Sakra, sakra, sakra.“ mumlala jsem si. „Běž.“ postrčil mě Severus. Pomaličku jsem tedy vykročila ke stoličce. Mezitím jsem byla ještě třikrát popohnána. Poprvé od Andrei, která mi přála hodně štěstí, podruhé od Kate a potřetí od Pottera, jež mi šeptal, že ať se dostanu kamkoliv, bude mě mít stejně rád. Po tomhle jsem se na něj lehce zamračila.
Ještě před tím, než jsem usedla na stoličku, vytáhla profesorka McGonagallová hůlku, mávla s ní a rázem byl můj hábit čistý a suchý.
Sedla jsem si na stoličku, kde mi spadl onen kouzelný klobouk přes oči.

„Hmm...velice těžké. Odvážná jsi, to ano. Ale ve stejné míře jsi chytrá a loajální. Tohle je opravdu těžké. Na Zmijozel rovnou zapomeň, to není kolej pro tebe. V knihovně jsi schopna zůstat dlouho, to ano. Ale ne zas tak dlouho, jako Havraspárští. No, zbývá tedy Mrzimor a Nebelvír. Hodíš se kamkoliv takže je rozhodnutí jen na tobě.“ v hlavě mi jako na povel začalo šrotovat, která z těchto dvou kolejí by byla lepší. Po chvilce jsem měla rozhodnuto.

„NEBELVÍR!“ zvolal klobouk a Nebelvírští se již počtvrté roztleskali. James se mohl utleskat k smrti, zato Severus jen tiše zasténal. Prošla jsem kolem něj a se smutným úsměvem ho objala.

Poté jsem se znovu vydala k ostatním Nebelvírským. Ovšem, Kate byla rychlejší. Než jsem stačila cokoliv udělat, už mě to černovlasé stvoření objímalo.

„No tak, Kate! Umačkáš mě!“ smála jsem se přidušeně. „Promiň.“ omluvila se černovláska a pustila mě.

Konečně jsem usedla mezi Nebelvírské.

Jako další na řadě byla dívka jménem Connie Evergreenová a ta šla do Mrzimoru.

Dalších několik žáků bylo rozřazeno do Havraspáru a Zmijozelu, až přišla na řadu Andrea.

Tahle věčně veselá kudrnatá dívka se otřásla odporem při pomyšlení, že by měla jít do Zmijozelu. Přesto však odhodlaně přikráčela ke stoličce a čekala, kam povede její cesta.