My World In Fear

Hladina

Ráno. Další den plný utrpení. Je sobota a každé dítě si užívá víkendu. Tedy až na mě. Při pomyšlení na to, že s ním budu celý den v jednom domě se mi chce zvracet.

Dnes jsem musela spát na břiše. Otec mi včera večer o záda omlátil svůj opasek tak moc, až mi stékaly malé pramínky krve. Sice rány na žebrech a bocích taky nejsou nijak uzdravené ale pořád lepší než záda. Musela jsem si nacpat celou pěst do pusy, abych zadržela zoufalé výkřiky bolesti. V té chvíly mě ovládl úplný pocit bezmoci.

Posadím se na posteli a zamotá se mi hlava. V konečcích prstů cítím mravenčení. Na podlahu postavím nejprve pravou nohu. Dotyk chladné země mi způsobí husinu po celém těle. Připomene mi to jeho nemilosrdné ruce a rozbuší se mi srdce o sto šest. Položím i druhou a pomalu na ně začnu přenášet celou svou váhu. Opět se zastavím před zrcadlem jen v mém spodním prádle. Na zádech si všimnu ještě trochu zaschlé krve. Přehodím si přes sebe svůj župan, který je pověšený na dveřích skříně a vyjdu směrem do koupelny.

Potkáme se na chodbě. Zblednu. Cítím chvění v žaludku a tlak na hrudi. Mám pocit, jakoby se mi nedostávalo kyslíku. " otče mohu použít koupelnu?" Zeptám se ho se sklopenýma očima a modlím se, aby to znovu nepovažoval jako drzost. Jen tak si zamumlá pro sebe a odejde po schodech dolů. Spadne mi kámen ze srdce. Přidržím se stěny, abych udržela balanc a chvíly tam jen stojím a hledím do země na své nohy. Ani se nedívím, že se nikomu nelíbím. Sice mi je šestnáct ale vypadám, jak malé pískle.

Sprchu si dám naschvál studenou. Ne proto, abych šetřila ale proto, že uleví od bolesti. Chladná sprcha ve mě vzbudí pocit prázdnoty. Ten samý jsem měla krátce po smrti matky. Vodu nechávám stékat po celém mém těle. Je promrzlé až na kost ale já to nevnímám.

Po obědě mi otec svolí se jít projít do Central Parku tady v New Yorku. Vezmu si svůj pletený svetr vínové barvy. Černé roztrhané kalhoty a na hlavu si přehodím čepici. Nazuju si boty a vyrazím. Mám v plánu dojít k Belvedere Lake a tam chvíly pobýt. Toto jezero bylo naše s maminkou.

Sednu si na lavičku a zahledím se na hladinu.

FLASHBACK:
Slunce. Smích. Zmrzlina. A má máma. Nejlepší kombinace jakou jsem si mohla přát. Jedině toto mi chybělo ke štěstí. Pamatuji si, jak mě sem vzala poprvé. Byl první den prázdnin a já byla celá natěšená. Cestou sem jsem jí vyprávěla co mi přišlo pod pusu. Od hraček, které bych chtěla až k žralokům v Austrálii. Maminka se jen usmívala. Měla na sobě šaty, co jí koupil otec k narozeninám. Ruku v ruce jsme si vykračovaly až sem. Požádala jsem jí, jestli bych si nemohla koupit točenou zmrzlinou, kterou jsme si tam od té doby dávaly pořád. Maminka už platila, když vtom se zakecala s nějakou paní. Povídaly si snad celou věcnost, tak jsem si šla sednout opodál na lavičku.

Zmrzlina byla sladká a dokonce si vybavuji i ty motýlky v břiše. Plně se věnuji své zmrzlině a zapomínám na své okolí. Jako malá jsem byla velice pošetilá. „ Ahoj" z myšlenek mě vytrhne něčí hlas. Otočím se směrem k němu. Byl to chlapec. Muselo mu být tak devět, stejně jako mně. Asi usoudil, že se nemám k mluvení, tak začal znovu on „ já jsem Will. Těší mě" přátelsky se usmál a napřáhl ke mě ruku, to už ale na mě volala maminka, abych se vrátila zpátky. Byla jsem tím klukem přímo paralizovaná a nezmohla jsem se na nic víc než „ už musím". Tak začalo naše přátelství. Vždy jsem to byla Já, Melanie a Will. Teď už tomu tak ale není...

END OF FLASHBACK:

Vrátím se k sobě až když mám tváře splavené slzami. Zakloním hlavu a přidržím si kořen nostu ale ani tak nedokážu své slzy zastavit. Po chvilce to vzdám a nechám své emoce proudit. Chvěju se po celém těle a popotahuji, jak šílená. Vzlykám velmi nahlas ale naštěstí mi nikdo nevěnuje moc pozornost. Pohltil mě záchvat. Napuchávají mi oči a řasy jsou slepené slanými slzami. Nevím zda brečím kvůli matce nebo Willovi. Nejspíš obojí.

Po cestě zpět domu se uklidním. Pořád vídám pár zvědavých očí kolem sebe ale moc si jich nevšímám...

Ahoj😊 doufám, že se vám tato část líbila. Příští bude trochu speciálnější, tak se těšte. A proč si myslíte se přestali Will a Eleanor bavit?