Evelin

Adam

Když mi dneska zazvonil ráno budík , ani jsem se moc nebránila vstávání a faktu že musím jít do školy. Dneska by měl být podle všeho pohodový den. Učíme se jen 3 hodiny a pak jdeme na nějakou exkurzy do nejbližšího lesa  od školy. To co ráno dělám  je vlastně pokaždé úplně stejné. Asi vám tady nemusím vysvětlovat a do podrobna popisovat jak se oblékám , jak se češu a podobně. Popadla jsem svůj deník , hodila ho do tašky kterou jsem si vzala sebou do dolního patra. 

"Mami já už jdu." Zavolala jsem na mamku do ložnice. Ale protože mi nikdo neodpovídal tak jsem prostě odešla bez rozloučení. 

Protože nebydlím ve stejném městě jako mám školu tak musím dojíždět. To mi ale nějak moc nevadí , v autobuse se totiž vždycky můžu připravit na různé testy a dopsat domácí úkoly které jsem před tím nestihla. Jediná nevýhoda je vlastně to , že musím vstávat v 6 hodin ráno , zatím co moji spolužáci kteří bydlí kousek od školy si můžou klidně přispat do 7:30. Tedy ne že bych se je na to ptala. Slyšela jsem jak se o tom baví Susanina partička. A i když si kolikrát nahrávám že mě nezajímá co si přátelé mezi sebou povídají, nemůžu to jen tak ignorovat. Bylo by to fajn mít nějakého přítele. Nebo mít aspon někoho s kým si můžeš jen tak popovídat. Ale to mě asi není souzené , a už asi nikdy nebude. 

Dojela jsem do Wheelrooster , od tud je to ke škole jenom kousek. Cestou potkávám hodně lidí mířící do stejné školy jako já. A i když si to o mě třeba nemyslí a berou mě jako tu tichou holku co nic neříká a je úplně mimo, o každém z procházejících lidí vím něco , co se snaží udržet v tajnosti. Protože to , že je někdo tichý , neznamená že je také hluchý. Takže jak říkám , když nemůžu s nikým mluvit , naučila jsem se hodně pozorně poslouchat. Například ten hnědovlasý kluk s modrou bundou ukradl svojí starší sestře dva tisíce z šuplíku když se nedívala. Slyšela jsem ho jak se s tím chlubí jeho dvěma kamarádům , když jsem náhodně šla kolem.  Ubožák!!!

Dorazím do mé třídy , sednu si na místo a vyndám si učebnice na stůl. Jak už jsem říkala , dneska to nemusí být tak hrozný den . Tedy , to jsem si nemyslela do té doby než do dveří vešla Susan a její klasická skupina kraviček které by udělali cokoliv aby byla královna Susan štastná. Abych vám to trochu přiblížila, asi nejvíc závislá holka na Susan je Meggie Lariss. Poté je v její partičce Kate Millie a pak tu je ještě Laura Smith.

Dívky prochází kolem mé lavice , a jako vždy si nemůžou odpustit tu debilní narážku. "Ahoj Ev , tak co , naučila si se přes noc mluvit?" Zasmála se Meggie a při odchodu mi shodila učebnice z lavice na zem. Klid Evelin , pomyslím si sama pro sebe. Chtěla jsem se normálně sehnout a sešity si sebrat ze země , když v tom jsem se zarazila. Zbledla jsem a měla jsem co dělat abych nezačala panikařit. Na zemi totiž kromě učebnic ležel i můj deník. Ukrutnou rychlostí jsem ho sebrala a hodila ho do tašky. Když si jenom pomyslím co všechno by mohlo způsobit to že by ho někdo našel! Asi jsem si ho omylem musela vyndat z tašky společně se sešity. "Ev"? Uslyšela jsem něčí hlas. Pomalu jsem se otočila a uviděla Adama. Nechápala jsem proč na mě mluví ale nechala jsem mu trochu prostoru. "Víš , na tu exkurzy máme mít partnera se kterým následně uděláme laboratorní práci." "Ptal jsem se učitele kdo ještě nemá partnera a on mi řekl že ty, takže.... by bylo fajn kdybych byl s tebou" Řekl potichu. Nevěděla jsem co mu odpovědět. Mám mu něco říct , nebo to prostě ignorovat ?  

Na konec jsem ze sebe vydala jenom : "Hm"

Co se týče Adama je to jeden z mála kluků kteří mi nějak nevadí. Zdá se mi totiž že si jako jediný na nic nehraje , a bere lidi takové jaké jsou. 

"Bezva!" Usmál se na mě. 

Po třech hodinách jsme si měli najít svojí dvojici a vypravit se k lesu. Nějakou chvíli jsem stála před školou a čekala jsem na Adama. Po nějaké době jsem ho uviděla jak vychází ze dveří , rozhlédne se a jak mile mě spatří se za mnou s úsměvem vydá. Přistoupil ke mě , a klidně se zeptal. "Tak půjdeme?" Už jsem ani moc dlouho nepřemýšlela nad svojí odpovědí a prostě jsem opět opět řekla jenom "Hm". Adam se opět usmál a zeptal se: "Umíš říct i něco jiného než jenom hm?" Trochu jsem se začervenala a přemýšlela nad tím co mám udělat. Kdyby rodiče věděli že si ted "povídám" s někým ze třídy , nebyli by moc nadšení. Ale přece jenom , jedno obyčejné slovo přece nemůže nic strašného udělat. Podívala jsem se na Adama a potichu jsem řekla ? "Ano". Když to Adam slyšel celý se rozzářil. Asi mu došlo že je jediný ze třídy s kým takhle komunikuji. "Jsem moc rád že se mnou mluvíš , už jsem v to ani nedoufal. Chápu tě , já si taky moc rád nepovídám s lidmi kteří mi nejsou příjemní." No , kdyby tak věděl , jak moc ráda bych mluvila víc a proč nemůžu, obrátila jsem oči v sloup. "Promin , řekl jsem něco co by tě rozzlobilo ? " Zeptal se. "Ne". Odpověděla jsem tentokrát trochu hlasitěji a klidněji. "Fajn , tak můžeme jít ?" Zeptal se. "Ano". Odpověděla jsem a společně jsme se vypravili k lesu. Nevěděla jsem co si mám myslet. Za tu dobu co jsem chodila do této školy jsem s nikým tolik nemluvila jako ted. Ale rodičům o tom neřeknu. A popravdě , nebylo to tak hrozné , lidský kontakt je vlastně fajn...