Pretty when You cry. ||vkook

d0

myslel jsem, že usnu brzy, ale mýlil jsem se. stále jsem myslel na chlapce, který plakal v okně naproti. bylo to něco nezvyklého. moc změn v jeden den. 1) neměl jsem náladu na nic. 2) noví sousedé. 3) chlapec, který plakal v okně naproti.

brečel snad proto, že se přestěhovali? měl tam, odkud je, hodně přátel? měl tam snad i přítelkyni? to by se dalo pochopit. také bych plakal, kdybych byl od své lásky daleko. jenže já žádnou neměl, ale to je detail.

převaloval jsem se z jednoho boku na druhý. možná za to mohlo částečně i to neskutečné teplo. stále jsem na něj myslel. vždyť ho ani neznám. proč se zajímám? brečím i já. všichni pláčou. jen to byl nezvyk. chtěl jsem za každou cenu zjistit, proč pláče.

***

druhý den ráno jsem vstal a uklidil pokoj. bylo mi jasné, že mamka bude chtít, abych se s tím mladým skamarádil, a tak by se mohlo stát třeba při provedením po domu. snad mě nebude nutit ho tu nechat přespat. doufal jsem, že se tu na tu večeři ukáže hobi, ale to nevyšlo, protože musel hlídat dceru jejich sousedů. jeho rodiče jsou si s nimi blízcí. a právě takové sousedské vztahy chce i moje matka. nemám jí to vůbec za zlé, jen by mě do toho nemusela tahat taky. mohl jsem jít třeba k jiminovi nebo jít pomoct hobimu s hlídáním. ale zajímal mě ten nový kluk, to popírat nebudu.

vzal jsem si do ruky mobil a pustil si k úklidu hudbu. lana del rey mě vždy tak nějak uklidnila, ačkoliv jsem jí moc nerozuměl. nejsem moc dobrý v angličtině. uklízel jsem a při tom tančil. miloval jsem tanec. a taky zpěv, ale jak jsem řekl, angličtina není má silná stránka.

,,aut of th blak, uuu...into th bluu." zpíval jsem si s s lanou.
,,tae, nezpívej anglicky, když to neumíš! ještě to uslyší noví sousedé a budou si myslet, že je můj syn autista!" křičela zdola mamka a já se jen hlasitě smál. měl jsem dnes opravdu dobrou náladu. možná to bylo tím, že jsem se nemohl dočkat, až přijde chlapec, jehož slzy dopadaly možná až dolů na jejich trávník.

moje matka celý den trávila tím, že uklízela nebo už připravovala věci na večer. já uklidil hned ráno, takže jsem neměl co dělat, a tak jsem zavolal jinovi.
,,ahoj, zrovna jsem ti chtěl volat!" ozval se jin, který se zdál šťastnější, než jindy.
,,ahoj, vážně? co jsi potřeboval?" usmíval jsem se do telefonu. byl jsem opravdu rád, že působí tak dobře. jin má totiž nějaké psychické problémy a toto mě opravdu potěšilo.
,,pamatuješ si, jak jsem ti básnil o joonovi? chce jít se mnou ven! jen my dva, chápeš? to je snad sen!" nikdy jsem ho tak šťastného nezažil. ani tehdy, když jsem mu koupil jídlo. a to je co říct. každý miluje jídlo, ale nejvíc asi jin.
,,to je skvělé, jinnie. opravdu jsem moc rád." vydechl jsem, opřel se o zeď a pokračoval.
,,dnes mají přijít na večeři ti noví sousedé, včera jsem je jen zahlédl a vypadali celkem v pohodě."
,,doufej, že budou v pohodě. nechtěl bych souseda joudu. a už vůbec ne pro tebe. třeba budete kamarádi!" vypískl jinnie a já se zasmál. třeba by mi řekl, proč plakal.
,,to doufám, jinnie. no nic, budu končit, jdu pomoct mamce chystat večeři, co nevidět jsou tady. měj se krásně. pak mi dej vědět, jak to "dopadlo s joonem!"
,,neboj, dám. tak zatím." a položil mi telefon. já se šel teda připravit na chlapce, který plakal.

-

omlouvám se, je to nudná kapitola, ale trocha namjin nikomu neuškodí;) jsem weird, vim, ale snažím se!

dobrou noc, špekouni🖤