Pretty when You cry. ||vkook

e0

máma nechtěla, abych někam přes den chodil. co kdyby přišli dříve, že? třeba ve dvě hodiny? jasně, mami, tak se chodí na oběd.

ihned jsem si vzal knihu, kterou napsal autor, jehož jméno neumím ani vyslovit. měl bych si to vyhledat. všechna světla byla namířena na něj a já doufala, že to není jen sen. doufala jsem, že se vzbudím a on nebude pryč. avšak on byl jen iluze. krásná iluze, která mi tolik připomínala domov.

myslím, že čtení stačilo. bylo mi do breku, jako vždycky, když přečtu něco, co mi tolik připomíná můj vlastní život. v knihách jsem nalezl něco, co nikde jinde nebylo. byl to můj malý útěk do nekonečna. avšak před lidma, se kterýma jsem se bavil, jsem musel mlčet. nesměl jsem jim říct, že čtu, maluju, poslouchám jiný druh hudby. musel jsem jít jako ovečka za stádem.

neměl jsem ani nejmenší tušení, co dělat. mámě bych moc nepomohl. nejspíš bych jí podpálil kuchyň. přiznávám, nejsem nejzručnější. ale nakonec jsem se odvážil a šel jí pomoct. aspoň ujídat jsem mohl.

sešel jsem pomalu schody a viděl, jak se má matka dře v kuchyni. bylo mi ze sebe špatně. nejsem dobrý syn.

,,mami, mohu ti nějak pomoct?" přišel jsem k ní a položil dlaň na její rameno.
,,myslím, že vše zvládám, tae. ale jsi hodný. ale možná bys mohl ještě utřít prach v obýváku." usmála se na mě a já jen přikývl.

vytáhl jsem si ze skříňky hadřík, čistící prostředek, zapl jsem si hudbu a stíral prach.

,,hee leves for luv, hee leves hees drugs..." nemohl jsem si pomoct, ale zpíval jsem s lanou. vždyť ona je tak úžasná. utíral jsem prach, kroutil u toho zadkem, zpíval ,,anglicky" a taky dost přemýšlel o plakajícím chlapci. nemohl jsem to dostat z hlavy. měl jsem v hlavě tolik otázek, které nešly zformulovat do normálních slov. jako kdyby byl můj vnitřní hlas v úplně jiném jazyce a já se to marně snažil překládat.

,,tae, rychle mi vysaj obývák, jsou tu za půl hodiny!" křikla po mně nervně máma. má vždy takové nervy, když má někdo přijít. přitom její jídlo je skvělé a myslím, že doma to máme moc hezké. a samozřejmě, ona je moc milý člověk, takže nemusí mít strach, že by ji někdo neměl rád.

vzal jsem si vysavač a začal jsem. snažil jsem se vysát sebemenší smítko, matka by pak byla ráda. zrovna když jsem schoval vysavač a nachystal na stůl, se domem rozezněl zvonek a mně bylo jasné, že nestíhám, protože na sobě mám jen boxerky. vystřelil jsem nahoru rychlostí blesku, oblékl si vhodné oblečení. ne moc elegantní, ale zase ne obyčejné. byl jsem tak nervózní. klid, tae, ani ho neznáš. povzdechl jsem si. co když se mu nebudeš líbit? ah bože. odkdy mi na těchto věcech záleží? vždyť je to jen soused.

sešel jsem schody dolů, nervózně jsem si kousal ret. matka už usasila hosty a chystala jídlo.
,,toto je můj syn, taehyung." představila mě matka a všichni tři se okamžitě zvedli s tím, že se jdou seznámit. jeho rodiče byli moc milí. bál jsem se ho. byl tak nádherný.
,,já jsem jungkook." a chladně mi podal ruku. jeho pohled byl tak prázdný. jak to dělá? večer plakal a teď to vypadá tak, že nemá snad žádné emoce. ani úsměv. byl jsem zděšen. co si o něm mám teď myslet?

usadili jsme se ke stolu a pustili se do jídla. snažil jsem se vyhnout očnímu kontaktu s jungkookem, protože mi z takových lidí bylo zle. nemám rád falešné lidi. bylo mi jasné, že to je jen póza. a já byl odhodlaný zjistit úplně vše.

,,tae, vnímáš?" promluvila na mě matka.
,,jistě, mami, promiň." s omluvou jsem na ni kývl a dál pokračoval v jídle.

celou večeři jsem promlčel. neměl jsem co říct. zjistil jsem, že jungkook je o dva roky mladší, takže je mu teď šestnáct. vypadal starší. možná, že kdybych neviděl, jak pláče, měl bych k němu o určitý respekt, protože působil velmi dominantně.

po večeři se jeonovi zvedli, poděkovali za večeři a pak odešli s tím, že se s mámou domluvili, že zítra musím ukázat kookovi okolí. aspoň se dostanu o něco blíže. jsem rád, že jsem toho člověka poznal. dá mi to další zkušenost.

dal jsem si pak sprchu. celou dobu jsem myslel opět jen na něj. jak to dělá? vypadni z mé hlavy, jungkooku. ale stále tam byl. kdykoliv jsem zavřel oči, vybavil se mi jeho krásný obličej. krásný? tae, naprosto nám blbneš! dívky, tae, dívky! žádný jungkook! ani ho neznáš!

když jsem vylezl ze sprchy a oblékl si své pyžamo s kočičkama, neodolal jsem a vzal si do ruky dalekohled. zhasl jsem a zamířil dalekohledem na dům naproti. jaké to překvapení,
jeon jungkook zase plakal.
a byl tak nádherný.

-

slíbená kapitola. vím, je to slabší, ale je to moje první delší tvorba.

nějaký komentář by mě potěšil.
jdu koukat na film.

ještě jsem vám chtěl říct, že budu vydávat nejspíš každou sobotu. nebo přes školu možná spíše v pátek. uvidíme, jak to budu mít s klavírem a zkouškama se skupinou.

- vždy s láskou,

lei