Co když Karkulka byla ta zlá?

12. Tyrkysová kráska

Z transu mě dostal až Oliverův hlas.

,,Pojďte, sehnali jsme pár lidí a dáme si vodní dýmku." usmál se na nás a v očích mu zajiskřilo.

Se souhlasem jsme se vydali za ním. To jsem ale ještě netušila, co všechno se při tom bude dít.

                                                                                             ...
Seděli jsme okolo stolu na menších stoličkách v menší místnosti, která byla o trochu tišší než ta hlavní, kde se tančilo. Z jedné strany vedle mě seděl Jason a z druhé Jace, dál tu byli naši kluci s pár holkama, které jsem neznala a upřímně jsem je ani znát nepotřebovala. Všimla jsem si, že tu seděli na střídačku. Holka, kluk, holka kluk... Možná mě to trochu znervózňovalo. Ale alkohol mou nervozitu zaháněl opravdu bravůrně. Navíc to ,,škádlení,, s Jasonem mi stále pulzovalo celým tělem.
Uprostřed stolu byla celkem velká vodní dýmka. Denny nám objednal každému ještě další Bluebloody, které jsme postupně usrkávali.
,,Prostě kouření dýmky okořeníme tím, že kouř, který nasajeme, foukneme do úst tomu, kdo sedí po naší levé ruce." culil se na nás Denny, který taky začal. Nasál co nejvíce kouře do úst a potom přitiskl svá ústa k jedné z těch pro mě neznámých dívek, která následně vydechla oblak kouře. Páni. Vypadalo to vážně sexy. Jo, sexy. Postupovalo se dál a já mezitím srkala svůj drink. Přišla řada na blondýnku, která seděla vedle Jasona. Když se dotkla jeho rtů, bodla mě žárlivost. Mrcha. Rozhodla jsem se ale, že z toho nebudu dělat vědu. Vlastně spolu ani nechodíme a já si ho nemůžu přivlastňovat. Stejně jako on mě. A nebudu přece tak skvělý večer kazit žárlivými scénami. Uzavřeno. Nebo aspoň pro můj dosavadní přiopilý stav je to uzavřeno.
Než jsem se nadála, Jason přitiskl rty na mé a pomalu mi všechen ten sladký kouř pustil do úst. Chutnalo to jako meloun. A nebylo to vůbec špatný.  Otevřela jsem ústa a kouř z nich všechen unikal a vytvářel různé tvary. Připadalo mi to tak smyslné, chvíli jsem od toho kouře nemohla odtrhnout oči. Potom jsem nasála co nejvíce toho sladkého kouře do svých úst a přitiskla je k těm Jaceovým, kam jsem všechen ten oblak poslala. Jeho rty byly cítit alkoholem. Po tom co jsem splnila, co hra obnášela, ucítila jsem, jak mi Jason pevněji stiskl stehno. Otočila jsem se na něj a on se na mě zamračil. Nechápavě jsem kývla hlavou a zasmála se.
Naklonil se k mému uchu a pošeptal: ,,Nelíbí se mi, když se ty tvoje rtíky dotýkají jinýho kluka."
,,Mně zas když ty tvoje nějakejch holek." chichotala jsem se přiopile.
,,Tak to dělat nebudem." vtiskl mi polibek na rty a já se musela sladce usmát.

Hru už jsme nehráli. Seděli jsme o kousek dál. Jason se uvelebil v křesle a mě si přitáhl na klín. Byla jsem už vážně celkem pod vlivem alkoholu a nějak jsem ztrácela sebekontrolu nad sebou, svým tělem a nad svými... touhami? Odevzdávala jsem se momentálnímu rozpoložení a situaci. Situaci, která mě stále více a více sváděla k užívání si tohohle večera se vším všudy.

Po delším časovém úseku, těžko říct jak vlastně dlouhém, jsme se já, Lily, Jason a Jace s pár dalšími cizími lidmi, teda ,,lidmi,, sešli v takové poněkud méně osvětlenější menší místnosti, kde nahlas hrála hudba. Smyslná a ..hravá. Kluci seděli na židlích, kouřili a povídali si. Já dopíjela další drink.
,,Pojď, zatančíme si." vzala mě Lily za ruku a vytáhla mě na menší stolek. Za normálních okolností bych se k tomu asi tak dobrovolně neodvážila, ale nic z toho, co se dnes dělo pro mě netvořilo normální okolnosti. Takže, proč ne?
Píseň, která nás při tanci právě doprovázela, jako kdyby nás hladila po celém těle.. Pomalu přejížděla po těle..Nebo to byly Lilyiny ruce?
Stály jsme na tom menším stole a začaly se vlnit do těch krásných rytmů hudby. Všimla jsem si, jak na nás kluci kolem stolu zírali. Nepomohlo tomu, když si mě Lily přitáhla blíž k sobě a jednou rukou mě držela kolem pasu. Všechny moje zábrany byly pryč, vypila jsem toho už tolik, že bych se divila, kdyby mi nějaké zůstaly. Možná jsem ani žádné prostě dnes mít nechtěla. Takže když mi Lily začala rukou přejíždět po zadku, jen jsem se pousmála. Racionální uvažování jsem poslala někam hluboko a daleko. Tohle celé.. se mi líbilo.
Svou rukou jsem ji přejela po zádech a sjížděla níž, ke kousku její nahé kůže pod tričkem  a potom i na její těsné kraťasy, kde jsem jednu ruku nechala. Lily se ke mně hned natiskla víc, naše těla se o sebe jemně třela a já si nemohla nevšimnout, jak ta moje tyrkysová kráska zrychleně dýchá. Její stisk na mém zadku zesílil a pomalu se ke mně naklonila, zabořila hlavu do mého ramene a mých vlasů. Cítila jsem na krku její dech a potom i...ústa. Vtiskla mi polibek na krk. Potom další a další. Rozlilo se mi teplo po těle.  Zaklonila jsem trochu hlavu a vychutnávala si tenhle okamžik se vším všudy.
Pak ale najednou přesunula své rty na ty moje a začala mě jemně líbat.. Nějdřív mě políbila jen krátce, čekala na moji reakci, jestli může pokračovat a když jsem ji stiskla pozadí, pokračovala o něco více chtivěji. Přestala jsem vnímat svět kolem a prostě se jen vlnila do rytmu hudby a líbala se s ní..
Rukou mi zajela do vlasů a nechala ji tam. Její polibky byly.. skvělé. Vážně skvělé.  Když se po dlouhé době ode mě odtrhla, usmála se na mě a vydechla. Úsměv jsem ji oplatila.

Mohlo být něco kolem 5 ráno, kdy jsme se vydali domů. Naše auto řídil Jace, i přesto že pil. Vepředu s ním seděl Jason a vzadu se mnou seděla Lily, které jsem hlavou ležela na klíně  a ona mě hladila po vlasech a furt jsme se přiblble smály, kdo ví čemu. Cestou jsem usla. Moc jsem nevnímala co se kolem mě děje. Pak jsem jen cítila, jak mě někdo nese do postele, pravděpodobně Jason. 

                                                                                   -
Když jsem se vzbudila, cítila jsem něčí ruku na mém těle. Pomalu jsem se otočila a spatřila spícího Jasona, s roztomile rozcuchanými vlasy, který byl ještě ve světě snů.
Celkem mě bolela hlava a ucítila jsem v ústech hrozné sucho. Neohrabaně jsem se vysoukala z postele jen ve spodním prádle a šla do koupelny. Napila jsem se vody z kohoutku a naráz jsem ji vypila snad litr. Potom jsem se koukla na sebe do zrcadla. Z vlásů jsem měla moře vln, vypadajících spíše jak lví hříva.  Na obličeji jsem měla ještě zbytky včerejšího líčení. V rychlosti jsem si všechno z obličeje smyla, svklékla se a zalezla do sprchy. Pouštěla jsem na sebe horkou vodu a celá se namydlila levandulovým sprchovým gelem, abych přebila vůni kouře.
Hlavou se mi zatím promítal včerejší večer. Tancování s Jasonem, Bluebloody, tanec s Lily, líbání,...Jaj, co já jsem to včera vyváděla?
Klid Tess, klid. Nedá se říct, že bych toho litovala, líbilo se mi to, jen  to bylo dosti...nové a nečekané, když vezmete v potaz můj dosavadní život, uznejte, že tohle je opravdu velká změna.
Pak přišla další otázka..Já měla něco s holkou? Jsem bisexuálka? ..Co když jo? Nebo to bylo jen opilecké bláznění? Težko říct. Pak moje myšlenky přepluly k Jasonovi. Nechci aby líbal, nebo cokoliv tomu podobného dělal s jinýma holkama.
Byl to ópravdu dobrodružný večer. Spíš noc. ALe to je fuk.  Když jsem si domyla i vlasy a cítila se dostatečně umytá, zabalila jsem si vlasy do ručníku a tělo do županu. Obula jsem si bačkory a vydala se do kuchyně. Uvařila jsem dvě kávy a dala se do přípravy toustů. 
,,Dobré ráno." ucítila jsem ruce na svém pase a lehce leknutím nadskočila. Jason se zasmál a vtiskl mi polibek na tvář.
,,Dobré. A neděs mě takhle. " pokárala jsem ho.
,,Alé, snad se nám naše zlobivka nelekla." přitiskl si mě k sobě a políbil mě na krk.
,,Jaká zlobivka? " otočila jsem se na něj.
,,No Tess, " křenil se ,,Včera ses docela rozjela." zasmál se. Cítila jsem, jak rudnu.
,,Blbče." zamračila jsem se na něj a uraženě pokračovala v přípravě toustů.
,,Ale noták, lásko." Při posledním slově jsem se pousmála. Jason si mě otočil k sobě a políbil mě ,,Líbilo se mi to."
,,Sedni si ty rejpale, chystám snídani."
,,Spíš oběd." podotkl a sedl si ke stolu. Koukla jsem se na hodiny, které visely na zdi. Byla skoro jedna hodina. Jéj. Spali jsme vážně dlouho. A ve dvě se mám sejít s Alexem.
S Jasonem jsme se nasnídali  a on šel pak k sobě, aby se osprchoval, převlékl a tak podobně.
Já si rychle z vlasů spletla cop a převlékla se do sportovních černách kraťasů a tmavě modrého trička na běhání. Vzala jsem si pohodlné boty a pomalu se chystala vyjít. Někdo mi ale zaklepal na dveře. Otevřela jsem a spatřila svého bratra.
,,Ahoj, máš chviličku?" pousmál se na mě.
,,Jo, pojď dál." usmála jsem se.
,,Jak jste si to včera užili?"
,,Bylo to.. skvělý." Znovu jsem cítila jak mi rudnou tváře.
,,To jsem rád. Jen jsem ti chtěl říct, že kdyby se cokoliv dělo, nebo sis o něčem chtěla promluvit, můžeš za mnou přijít, jsem tu pro tebe.." pohladil mě po rameni a mě bodlo na hrudi, za moji neupřímnost, ohledně toho, že za jeho zády plánuju cestu pro Amy. Ale někdy prostě musí každý rozhodnout, co je pro toho druhého lepší. Jestli to, že mu to řeknu a on s toho bude zase akorát ,,na nervy,, a nebude s tím souhlasit, nebo mě tam vůbec nepustí, nebo radši to, že mu to sice budu tajit, ale zjistí to až se v pořádku vrátím i s Amy. Já jsem pro tu druhou možnost.
,,Děkuju ti ." Vtáhla jsem ho do svého objetí a položila hlavu na jeho hruď. Hned mě rukama objal kolem mého těla.
,,Já jen Tess, nechci aby ses moc zapletla do tohohle všeho.."
,,Jak to myslíš?" pustila jsem ho a koukla se do jeho tmavě hnědých očí, v kterých jsem znovu zahlédla tu starost.
,,Víš, tenhle svět, v kterém tady všichni žijeme, není tak růžový, jak se zdá. Nechci tě tahat do toho zabíjení, hledání jiných a vůbec do tohohle všeho. Nechci tě tím ohrožovat. "
,,Kayle, já si vážím toho, jakou o mě máš starost, ale já vám chci pomoct. Sám si říkal, že už jsem členem smečky, tudíž važe starosti jsou i moje. I já bych s vámi jednou chtěla bojovat a vědět víc o tomhle vašem světě, je to teď i můj svět, nebo ne?"
,,Tesso, ty nevíš co říkáš. Nevíš, do čeho by ses to chtěla pustit. Já nechci, aby ses do toho musela pouštět. Nechci tě do toho tahat a vystavovat tě takovému nebezpečí. " nervózně si prohrábl své hnědé vlny. ,,Nech to zatím být, ano? Později si o tom ještě promluvíme." Když za sebou zavřel dveře, cítila jsem znovu tu tíhu na hrudi. Tu tíhu, která představovala tu starost a bolest, mého bratra, kterou mu způsobuju já. A vůbec se mi to nelíbí. Nechci ho takhle zraňovat. Jenže nebudu tady přece zavřená jak princezna v hradu. Vážím si všeho, co pro mě udělal on, i jeho, smečka a proto mi i vůči nim, přijde fér, že se zapojím do jejich starostí, že jim přece pomůžu, jak bude v mých silách. Nehledě na to, že Kayl mě zachránil od našich rodičů. Tolik mu dlužím...
Z přemýšlení mě probral pohled na hodiny, na kterých byla za minutu jedna hodina. Vyběhla jsem ze dveří ven a zastavila se u Alexova domu, kde už stál v černých kraťasech a bílém triku. Svoje dlouhé dredy měl sepnuté do culiku a vepředu měl modrou čelenku. Kdyby se ještě usmál, moc by mu to slušelo.
,,Ahoj." pozdravil a já si ho konečně přestala prohlížet.
,,Ahoj. " odpověděla jsem  a trochu jsem se zastyděla za to hloupé zírání na jeho čelenku.
,,Můžeme začít?" zeptal se a prohlížel si mě skrz na skrz.
,,Ehm..Jo." odpověděla jsem nervózně.
,,Tak pojď. Dojdeme kousek přes les k lepším cestám, vhodným na běhání."
Šla jsem pomalu vedle něj, až jsme se vzdálili z dosahu ostatních domů a pokračovali jsme hlouběji do lesa. To ticho bylo zvláštní. Nevěděla jsem, jestli nečeká, až začnu mluvit já, nebo mu to ticho vyhovuje, ale já k prolomení ticha rozhodně neodvažovala.
,,Jak se ti včera líbilo v baru?" zeptal se celkem...mile?
,,Bylo to..fajn. Užila jsem si to tam s ostatníma." dostala jsem ze sebe.
,,To je dobře. Taky s nima občas někam vyrazím. Někdy neuškodí se odreagovat."
,,To.. asi ne." byla jsem z něj furt nesvá.
,,Tesso, " zastavil se a já taky. Překvapilo mě i to, že jsem z jeho úst slyšela své jméno. Podíval se mi do očí a pokračoval ,,Nemusíš být tak nervózní. Chápu, že nepůsobím zrovna kamarádsky, ale nemám důvod k tobě být jakkoliv hrubý."
,,Dobře.." vydechla jsem a snažila s pousmát. Celkem mě jeho slova potěšila.
Šli jsme ještě kousek, až se Alex zastavil.
,,Jsme tady, Podél téhle cesty začneme" začal ukazovat na dlouhou lesní cestu ,, Začneme na rovině postupně budeme přidávat tempo a v některých částech cesty se objeví i horší terén. Jsi připravená?"
Přikývla jsem. Pustili jsme se do běhu.
Musím říct, že tu byla radost běhat. Ty stromy kolem, rostliny, ten vzduch. Jak já miluju lesy a zvlášť tenhle. Bylo tu vážně nádherně. Což mi pomohlo k tomu, abych se konečně trochu uvolnila a přestala být před Alexem v takové křeči. Nebude zas tak špatný, jak jsem se bála.
Běželi jsem už celkem dlouho a přes nejrůznejší terény. Roviny, do kopce, z kopce, lesem mezi větvičkami a stromy, na uzounkých cestičkách, přes otevřenější pláně kapradin. Chvílemi jsem se opravdu zadýchala. Ale líbilo se mi to. Jen tak běhat a pozorovat ten svět kolem sebe. Nebýt ničím spoutaná a omezená. Ta volnost. Přesně to. Být volný, je to nejcenější, co může kdokoliv z nás mít. Rozhodovat se sám za sebe, s kým chci být, s kým naopak nechci, kde chci být, co chci dělat, prostě to je pro mě největší bohatství, které mám. A za žádnou cenu se ho nehodlám vzdát.
,,Tady na chvíli zastavíme." Alex ukázal na menší skalku, u které jsme oba zastavili. Naskytl se mi pohled na celé rozlehlé lesy a celou krajinu, která je kolem nás.
,,To je nádhera." vydechla jsem.
,,Viď. Mám to tu moc rád." usmál se a pak se trochu zarazil. Zdálo se, že nad něčím přemýšlí. Neodvážila jsem se ho zeptat nad čím. Stejně by mi asi neodpověděl a já bych jen zkazila tenhle jeho ,,světlý,, moment, kdy se mi tenhle záhadný kluk, na chvíli otevřel. Jen jsem stála a snažila se ani nepohnout, ani nevydat žádný zvuk, jak kdyby byl Alex srna, kterou vyděsí i jemný pohyb a uteče. Tak mi to teď opravdu připadalo.
,,Nepřemýšlela si někdy nad tím, jaký by tvůj život byl, kdyby jsi nebyla vlkodlak?" zeptal se tak potichu, že nebýt mému vlkodlačímu sluchu, asi bych ho ani neslyšela.
,, Někdy asi ano.. kvůli mým rodičům..." hlavou mi bleskly vzpomínky na ty večery, kdy jsem brečela a přála si, aby moji rodiče byli normální. Abych já byla normální. Aby mě moje matka objala, aby ze mě měli rodiče radost, abych si mohla hrát s ostatními dětmi..  Celá jsem se při těch vzpomínkách  otřásla. Cítila jsem to známé pálení v očích a rychle se mrkáním snažila zahnat slzy.
,,Tess, v pořádku?" otočil se na mě a jeho oči mi říkali, že to myslí vážně upřímně. Ta otázka mě tak nějak dorazila. Slzy se mi spustily a já je nemohla zadržet.
Jen jsem zatla zuby, podívala se jinam a zavrtěla hlavou.
,,Řekni mi, co se děje? Mně to můžeš říct." chytil mě za rameno.
,,Já ... Já.." pláč mi mluvení ztěžoval ,,Prostě jsem si tolikrát přála, aby moji rodiče byli normální. Aby byli jako jiní rodiče, které jsem znala. Jim na mě celou dobu nezáleželo. A já si takovou dobu naivně myslela, že to jak žiju, to jak oni se mnou zacházejí, je normální, že to tak prostě je.. Nikdy jsem se neodvážila zkusit žít jinak.. .." vzlyky mi zabránily dál mluvit. Pak Alex udělal něco, co bych od něj nečekala. Vtáhl mě do své náruče a rukama objal mé třesoucí se tělo. Jeho objetí bylo..jiné než všechna ostatní. Nedokážu to vysvětlit, možná to bylo tím, že zrovna od něj, by ho člověk nečekal. Styděla jsem se za to, jak jsem se tu rozbrečela.
,,Nezlob se, nechtěla jsem tohle dělat. Dojímat tě tady touhle debilní historkou. Vím, že tě to nezajímá a mě je vážně trapně a ..."
,,Pš." umlčel mě krátcec,,Tesso přestaň. Já tě chápu." stiskl mě pevněji.

Po nějaké době jsme znovu doběhli k ostatním domům. Oba jsme se krátce rozloučili a domluvili se zase na zítřek. Ještě mě štípaly oči a bylo mi zle. Zalezla jsem domů a rychle se osprchovala. Potom jsem se oblékla do černách legín, tílka a volnější černé mikiny s kapucí. Potřeboval jsem se odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Prostě jsem teď už nechtěla myslet na moje rodiče, ačkoliv mě moje myšlenky ohledně nich často zrazovali.
Vydala jsem se ke Kaylovi. Zaklepala jsem na dveře, ale nikdo neotevíral. Bylo mi to trochu blbý, ale zkusila jsem otevřít. Bylo odemčeno. Pomalu jsem šla dovnitř. Uslyšela jsem jen slabě hlasy. Vydala jsem se za nimi. Vedly mě do druhého patra, kde už byly tak silné, že jsem mohla slyšet Zacka a Kayla.
,,Myslíš, že mají šanci ji najít?" zeptal se Kayl.
,,Já nevím Kayle, upřímně doufám v to, že ne, ale radši bych něco dělal, připravil se na to, kdyby náhodou, .."
,,Do hajzlu. Já jim Tessu zpátky nedám." řekl naštvaně.
Cože? Mě? Jako rodičům?
,,Kayle, já tě chápu, ale slyšel si to sám, hledají tebe i Tessu. A jen tak pokoj nedají. "
Do prdele.....