Creepypasta-Laughing Jack

On je skutečný...

Když jsem přišla do kuchyně byla jsem zděšená. Z poliček byli vyházeny všechny věci a náš pes Fido byl za střeva pověšený za lustr. Jeho žaludek byl řezem otevřený a naplněný bonbony stejným typem, který James jedl. Můj šok byl ale zahnán, když jsem slyšela křik z Jamesova pokoje následovaný hlasitou ránou. Rychle jsem popadla nůž co byl v šuplíku a utíkala po schodech nejvyšší rychlosti, kterou může matka s dítětem v ohrožení vůbec vyvinout. Vyrazila jsem dveře a rozsvítila světlo.  Všechny hračky a věci byli shozeny na zem jako v kuchyni. V rohu místnosti se krčil James s obličejem zakrytím svýma rukama.  Vzala jsem své dítě a utíkala z domu vedle k Tomovi a Lindě. Naštěstí byli ještě vzhůru. Nechali mě použít jejich telefon abych mohla zavolat policii. Za nedlouho přijeli a já jim vylíčila co se tu stalo, ale oni si zřejmě  mysleli, že jsem blázen. Prohledali celý dům, ale vše co našli byl mrtví pes a dva zdemolované pokoje. Policista mi řekl, že nám do domu nejspíš vlezl psychopat a utekl dřív než jsem stihla sejít dolů do kuchyně. Věděla jsem ale že to není pravda. Všechny dveře byli zamčené a žádné  okno nebylo otevřené. 

Další den jsem Jamese radši ani nepustila ven. Šla jsem do garáže a z krabice vytáhla vysílačku, kterou bych večer mohla dát Jamesovi do pokoje. Pokud mu něco v noci vleze do pokoje, já to uslyším a budu v pohotovosti. Z kuchyně jsem vzala ten největší nůž co jsem našla a dala si ho do svého pokoje na noční stolek pro případ nouze. Imaginární kamarád nebo ne nikomu nedovolím aby ublížil mému chlapečkovi.  

Brzy přišla noc. Dala jsem Jamese do postele. Bál se ale slíbila jsem mu, že zařídím aby se mu nic nestalo. Přikryla jsem ho peřinou, dala no pusu na dobrou noc a zhasla světlo. Před tím než jsem zavřela dveře jsem řekla Jamesovi ,,Dobrou noc, mám tě ráda.'' Snažila jsem se zůstat vzhůru co nejdíl  co to šlo ale brzy na mě přišla těžká únava. Moje dítě bylo v bezpečí a já mohla v klidu usnout. Položila jsem hlavu na polštář a po chvíli jsem slyšela jemný šum vycházející z vysílačky. Z počátku to znělo jako statická elektřina, pak se ale zvuk změnil na jakési sténání. 

Slyšela jsem smích jako z mé noční můry. Ten hrozný smích...Vyskočila jsem z postele a popadla nůž z nočního stolku. Spěchala jsem do Jamesova pokoje. Zkosila jsem rožnout světlo ale nešlo to. Udělala jsem krok vpřed a ucítila, že jsem stoupla do nějaké husté tmavé tekutiny. Najednou se světla rozsvítila a já mohla vidět tu nejhorší možnou věc, kterou jsem si dokázala představit. Jamesovo tělo bylo přibité ke zdi hřebíky, jeho hruď byla otevřená a vytíkala z něj krev společně se střevy.  Neměl oči ani jazyk  stejně jako většinu zubů. Nemohla jsem uvěřit, že tohle byl můj syn. Pak jsem znova uslyšela to sténání. James byl ještě na živu. Musel snášet tolik bolesti. Začala jsem zvracet.  Uslyšela jsem kroky a otočila jsem se. Spatřila tu zrůdu, která způsobila všechnu tuhle hrůzu, Laughing Jacka...Začal se smát tím odporným smíchem z mého snu. ,,Tak co? Líbí se ti má práce?'' řekl veselím hlasem. ,,Jdi od mého syna pryč!'' zařvala jsem na něj a zabodla jsem mu nůž do hlavy, ale on se jen zasmál a rozplynul se jako mlha.  Místo toho abych ho bodla do hlavy, projel nůž mlhou a zajel do Jamesova hrudníku. Nůž projel ještě jeho tlukoucím se srdcem a vystříkl proud horké krve. ,,Co jsem to udělala? Moje dítě, zabila jsem svoje dítě!'' 

Omlouvám se Jamesi, je mi to strašně moc líto...