Creepypasta-Laughing Jack

Nový kamarád

Byl to pěkný letní den.  Můj pětiletý syn James si hrál na dvorku našeho předměstského domu. James byl vždycky tichý kluk a  hrál si většinou sám. Neměl moc kamarádu, za to ale měl bujnou fantazii. Byla jsem zrovna v kuchyni a krmila jsem našeho psa Fida a najednou jsem uslyšela, že se James s někým baví. Nebyla jsem si vůbec jistá kdo by to mohl být. Možná si konečně našel kamaráda. Pro mě, jako pro svobodnou matku, bylo velmi těžké zvládat domácí práce a k tomu ještě hlídat syna, ale měla jsem strach co tam dělá a tak jsem se šla podívat. Vyšla jsem na zahradu. Byla jsem zmatená. James tu byl sám. Mluvil sám se sebou? Přísahala bych, že jsem slyšela jiný hlas. ,, Jamesi? Je čas jít dovnitř.'' Zavolala jsem na něj, sedl si ke stolu a jelikož bylo po poledni tak jsem mu dala krůtí sendvič. ,,Jamesi? S kým sis tam venku povídal?'' zeptala jsem jsem se. James se na mě podíval .. Hrál jsem si tam s novým kamarádem.'' řekl s úsměvem a zakousl se do sendviče. Nalila jsem mu trochu mléka a pokračovala ve vyzvídání ,,Jak se jmenuje? Proč jsi ho k nám nepozval?'' zeptala jsem se. James se ne mě chvíli díval než odpověděl.,, Jmenuje se Laughing Jack.'' Byla jsem trochu rozhozená z toho co mi řekl.,, No.. to je zvláštní jméno. Jak vypadá?'' ptala jsem se zmateně dál.,, Je to klaun, má dlouhé vlasy a kuželovitý nos, má dlouhé ruce a pytlovité kalhoty pruhovanými ponožkami a pořád se usmívá.'' Uvědomila jsem si, že James mluví o imaginárním kamarádovi. Myslím, že je normální, že děti v jeho věku mají vymyšlené kamarády, když nemají žádné jiné děti na hraní. Asi je to jenom nějaká dětská fáze co za čas zmizí.

Zbytek dne probíhal normálně. Večer jsem uložila Jamese do postele, přikryla jsem ho peřinou dala pusu a zavřela jsem dveře. Byla jsem hodně unavená, takže jsem se za nedlouho taky uložila ke spánku. Mela jsem příšernou noční můru-byla tma, byla jsem v nějakém zchátralém zábavním parku. Měla jsem hrozný strach. Běžela jsem mezi polorozpadlými opuštěnými stánky.  Celé to místo bylo o puštěné a celkově mělo strašidelný dojem. Všechno bylo bílé a černé a plyšová zvířátka vyseli za krk ve smyčkách. Všechna s děsivými šklebícími se úsměvy  šitými na jejich tvářích. Připadalo mi, že se na mě někdo dívá, ale široko daleko ano živáčka. Najednou jsem uslyšela hrát hudbu. Strašidelná melodie Pop Goes The Weasel  rozléhající se parkem mě doslova znehybněla. Následovala jsem melodii, byla jsem jakoby v transu, jediné co se dokázalo pohybovat byli moje nohy, které mě nesly k místu odkud šla ta podivná melodie. Byla tma, jediné světlo co jsem spatřila byla uprostřed patku. Hudba najednou utichla, světla zablikala. Intenzita světla byla  prakticky oslňující a všechno co jsem viděla byla malá tmavá silueta blížící se ke mě. Pak se objevila další, další a další. Byli jich desítky a všichni šli ke mě. Nemohla jsem se hýbat, nohy jsem měla  jakoby přikovány k zemi  a  vše co jsem mohla dělat bylo sledovat jak se blíží. Když byli blíž mohla jsem jim vidět do tváře. Byli to děti. Když jsem se podívala na každého z nich tak jsem si všimla toho, jak byli všechny hrozně znetvořené a zmrzačené. Některé měli na sobě hluboké řezy, jiní byli popáleni, a jiným chyběli dokonce končetiny, i oči... Děti mě obklopili a škrábali se na moje tělo. Táhli ho k zemi a začali mě postupně trhat na kusy. Když mě celou rozsápali tak jediné co jsem slyšela byl smích. Strašidelný, hrůzostrašný s zlomyslný smích.