Sexy Teacher

17. Bouřka

,,N-nee" rozešla jsem se zpět dovnitř. ,,Hailey!" znovu mě okřikl. ,,Justine, prosím, nech mě být" lehla jsem si do postele. ,,To je vážný" sedl si ke mě. Jen jsem se otočila zády k němu. ,,Proč to děláš?" pohladil mě po zádech. ,,Nechci žít" zamumlala jsem do polštáře. ,,Život je dar od boha, neměla by si ho promarnit. Je tady spoustu lidí kteří tě milujou" povzdechl si. ,,Já nemám nikoho kdo by mě miloval. Nemám pro koho žít. Neznáš můj příběh" ,,Tak mi ho řekni" zvedl mě abych se posadila. ,,Nemůžu" promnula jsem si ty jizvy. ,, Mi můžeš věřit" usmál se na mě, a já mu úsměv nevědomě oplatila. ,,Možná ti to někdy řeknu" zadívala jsem se mu do očí, což jsem neměla. Pokaždé když to udělám stane se to. Znovu. Zavřela jsem oči a začala se k němu přibližovat. Naše rty se najednou propojí. Dokonale k sobě pasujou a pohybujou se v naprosté synchronizaci. Chybělo mi to. Justin si semnou opatrně lehl a pokračoval. Sundal mi tu obrovskou mikinu, takže jsem před ním byla ve spodním prádle. ,,Prosím, dovol mi to" vzdychl mi do úst. ,,Dovoluju" najednou přestal. Šel ke dveřím, které zamknul  a znovu přešel ke mě. Svlékl mi podprsenku a začal se věnovat mým prsům. Kousal bradavky a potom si udělal jazykem cestičku až k lemu mých kalhotek, které vzal mezi zuby a sundal je. ,,Počkej Justine, ty si přece nemocný. Já to od tebe nechci chytit" řekla jsem vážně přitom ze srandy. ,,Really?" oběma rukama ukázal na bouli v jeho boxerkách. ,,Ne" vrhla jsem se na něj. Chtěla jsem být nahoře, ale Justin mě znovu přetočil pod sebe. Sundal si boxerky a vnikl do mě. Pohyboval se pomalu, ale asi to nemohl vydržet tak začal přirážet tvrdě. Netrvalo to dlouho a Justin se do mě udělal, ale ještě se ve mě pohyboval. Připomnělo mi to ex mojí matky. Dělal to stejně, ale víc bez citů. Strašně mě to od něj bolelo. Chytala jsem velké křeče. Justin nic špatného neudělal, jen mi ho připomněl a mě se chtělo brečet. Byly to strašné chvíle mého života, a nikdy je nechci začít znovu. Vzala jsem si deku a přitiskla si jí k tělu. ,,Co se děje?" starostlivě se zeptal. ,,Uhmm...To je právě to, o čem nechci mluvit" sklopila jsem zrak a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy. ,,Promiň jestli jsem něco..-" přerušila jsem ho. ,,Ne, ty nic" posmrkla jsem a díky tomu se rozbrečela úplně. Neumíte si představit jak hrozně mi bylo. Mučil mě. Byla, a pořád jsem psychicky na dně. Právě jsem ukázala mou slabinu. Nejsem ta drzá holka ze školy. Jsem citlivá holka která si protrpěla život plný nenávisti. Mám pocit že mě bůh nenávidí. Všichni si o mě myslí, jaká jsem namyšlená bezcitná kráva, která se všem posmívá, je drzá na učitele a užívá si život na pařbách s alkoholem v ruce. Ale ne. Neříkám že to není pravda. Takhle se opravdu někdy chovám, vlastně docela často. Pravda je ovšem taková, že mám srdce, citlivý a něžný srdce, které bylo hodně krát zlomeno, a asi se už nikdy neuzdraví. Když mi někdo urazí, pomluví nebo nadá, asi si myslí že mi to je jedno, protože nemám city. Ale mám, ani si neumíte představit jak mě to raní. Jako by mi někdo píchl nůž do srdce. Bolí to. Protože jsem jen člověk. Stejně jako vy. Jako oni. Jako on. Všechny to raní, ikdyž se snaží tvrdit opak. ,,Co se děje?" pohladil mě po vlasech. Pevně jsem ho objala. ,,Vzpomínky" zamumlala jsem mu do ramene. Neuměla jsem přestat. ,,Šššš, to bude dobrý" snažil se mě utěšit. ,,Děkuju ti" promluvila jsem. ,,Za co?" zeptal se. ,,Že tu jsi se mnou"

Bylo něco kolem půl jedný. Venku hrozně nahlas hřmí a blýská se. Podívala jsem se na Justina který spal. Já jsem strašpytel, hlavně co se bouřky a pavouků týče. Takže jsem to prostě musela udělat. ,,Justine?" zašeptala jsem. Nevzbudil se, tak jsem s ním trochu zatřepala. Nic. ,,Justine" pohladila jsem ho po vlasech a dala mu letmou pusu na líčko těsně vedle pusy, ale on se najednou otočil a pusu prohloubil na rtech. ,,Co se stalo?" ,,Bojím se bouřky, můžu spát u tebe prosím?" zeptala jsem se ho. ,,Pojď" zasmál se a vtáhl mě do objetí. Takhle se spí dobře.