Milovala jsem jeho úchylky? Zřejmě ano, jinak bych nemohla vytrpět, co dokázal dělat. Zabíjel lidi, jen kvůli mě . Dokázal se otevřít jen pro mě. Dokázal mě psychicky zničit a dostat zase zpět .
"Bylo by mi ctí si s tebou zatancovat" postavil se i se mnou. Popravdě jsem čekala že to neřekne. Po tom minulém tanci, jsem musela vyhodit svoje boty. Tak zničené , pošlapané boty jsem ještě neměla.Vypadaly jako po dvouhodinové hře fotbalu. Jenže Harry na nic nečekal a odtáhl mě kus od stolu. Odněkud se spustila stejná písnička jako na tom plese, když jsme spolu tancovaly.
"Harry to je.."
"Pšš" přitlačil mě k sobě a dál tancoval. Co říct, jen že jsem čekala kdy mi dupne na nohu. Ale to se ani na konci písně nestalo.
"Lepšíš se" uznala jsem po tanci a podívala se na telefon. Zmeškaný hovor od táty, už bylo půl jedenácté a já mám zítra školu , super.
"Už budu muset jít " vzala jsem ze stolu psaníčko a postavila se před něj. "Byl to docela pěkný večer. Bylo pěkné tě poznat v lepším světle než ses ukázal prvně"
"To jsem rád. Doprovodím tě" potáhl si sako a následoval mě pryč ze zahrady. Odemkl bránu a opět jí zamkl jen co jsme byli za branou. Ve stejnou chvíli mi začal zvonit telefon.
"Ahoj"
"Ahoj zlatíčko. Tak jak to zvládáš sama?"
"Tak jako vždycky, nemusíš mít starosti. I když ty noci bývají někdy děsivé.Vždyť to znáš"
"Chápu, ale za dva dny jsem zpět. Užijeme si každý den"
"To bych byla ráda, ale příští týden už musím začít s přípravou na tu maturitu. Na zkoušky sice nemusím chodit, ale tolik otázek. Bože asi mi dřív praskne hlava. Ale budeme si užívat ty chvilky spolu, můžeš mi zase udělat něco dobrého a pomoct mi s tím" uslyšela jsem zase jeho milý smích.
"Tak jako kdysi. Pamatuješ si to, ty a dějepis?" musela jsem se zasmát taky.
"Jasně že pamatuju, pět let není moc. Tak dlouho mi trvalo pochopit ty náznaky všeho. Tak moc ses mi snažil pomoct a já si ani nevšimla. No popovídáme si později, pa"
"Pa zlatíčko"
Vzhlédla jsem od telefonu a přede mnou se tyčil až divně se mračící Harry.
"Co?" obešla jsem ho a šla dál rovně. Ale jeho ruka se mnou trhla zpět.
"Zlatíčko?! Kdo to kurva byl? Nikdo ti tak nemůže říkat! A jaké chvilky si budete užívat?! Kurva , dej mi mobil! Hned!" napřáhla jsem se a dala mu silnou facku.
"Až se vzpamatuješ tak ti možná i odpovím. S kým si volám ti může být stejně jedno" že by chyba? Jo a to velká. Přirazil mě na stěnu zahrady .
"To si neměla dělat Alex! Ani nemáš tušení jakou chuť mám ti ublížit, co si dovoluješ!" skřípal zubama.
"Co ty si dovoluješ!" oplatila jsem mu to. Měl větší sílu. Jedním pohybem ruky mě otočil zády k němu. Tak jako po několikáté dneska se mi přitiskl rty na krk. Ale místo romantického uspokojivého líbání. Se do mě zakusoval a tvrdě sál.Byl skoro jako upír akorát bez špičáků. Jenže i tak to nehorázně bolelo. Odtáhl se až se kousek od nás spustila na chvíli policejní siréna. U nás zastavilo policejní auto a z něj vystoupil vážně sexy policista.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Slečno děje se něco?" bože ten hlas. Asi mám halucinace, protože tenhle chlap přede mnou je bůh.
"Asi ne" odvětila jsem. Sledovala jsem jen jeho."Mohl by jste mě odvézt domů? V těch podpatcích daleko nedojdu a taxíkem takhle pozdě jet nechci. Nikdy nevíte kdo váz může vést" usmál se na mě a já se jen tak tak držela.
"Jistě. Nastupte si" ale to by mě nesměl zastavit Harry.
"Na to zapomeň. Nikam nejdeš kurva! Budeš se mnou" nevím jestli křičel na mě nebo na toho policistu. Jeho pohled se mezi námi střídal.
"Nebudeš mi rozkazovat. Pro dnešek toho bylo dost"
"Ne nebylo. Nikam s ním nepojedeš!" chytil mě za paži.
"Pusť mě!"
"Pane pusťte ji. Ihned!" držel k Harrymu nasměrovanou zbraň.
"Odejdeš a nedopadne to dobře" zašeptal mi do ucha. "Rozhodni se" odtáhl se ode mě a pustil mi paži.
"Udělej mi co chceš, ale ztratíš mě i mou důvěru zase" obešla jsem auto a sedla si dopředu. Policista si sedl za volant a vyjel.
"Tak kde bydlíte?" trochu jsem se zasmála.
"Nemůžeme si tykat? Nesnáším vykání "
"Dobře. Jsem Dominik"
"Alex. Budu tě navigovat " chvíli bylo ticho než se slova chopil Dominik.
"Možná mi do toho nic není, ale proč chodíš s někým tak výbušným? Máš na lepšího, o hodně lepšího" slyšela jsem malé uchechtnutí v jeho hlase.
"Já s ním nechodím"
"Tak kdo to je , že si k tobě takhle dovoluje?" jo to nevím pořádně ani já.
"Můj stalker. Tady doleva"
"Děláš si legraci?" podíval se na mě vážně.
"Ani nevím. Sama se v tom ztrácím. Ale dneska už to prosím nechci řešit"
"Dobře. Tak co děláš ve volném čase, když nejsi s ním?"
"Tak to jsem ve škole, nebo někde venku. Nebo doma a dívám se na filmy"
"V jakém ročníku jsi? "
"Ne, teď se ptám já" zastavila jsem ho. "Jo a tady zase doleva"
"Takže ty děláš na policii tady ve městě? Nikdy jsem tě tu neviděla"
"Jo, jsem tady teprve měsíc, možná i míň. Tak teď odpověz ty"
"Čtvrtý ročník Ekonomického lycea. Dáš mi svoje číslo?" začal se smát a mě teprve došlo jak to pro něj vyznělo. "Ale ne. Jen když jsem minule zkoušela volat policii ze svého mobilu tak mi to vždycky spadlo a nešlo mi to. Tak bude jednoduší zavolat tobě když jsi policista"
"Dobře, jen co dojedeme k tobě. Ale škoda, už jsem myslel že by taková pěkná holka měla o mě zájem"
"Třeba měla, ale ty by jsi o mě neměl zájem" teď jsem se cítila jako s kámošem ,když si jen hrajeme ,jako že se strašně milujeme.
"No uvidím. Kolik ti je Alex?"
"Psychicky 10, Fyzicky 81 . Jo ,ale ty se ptáš normálně, tak to 19. A ty?" bylo to jako si povídat s někým koho znám nějakou dobu. Nestyděla jsme se před ním mluvit a cítila jsme se dobře. ne jako s Harrym. Jakmile jsme opustili zahradu bylo to jako kdybych se vrátila do reality.
"Dvacet čtyři"
"Uuu ještě zajíček" pořád mu z tváře nezmizel úsměv. "Tak, tam ten šedý dům" ukázala jsem mu na můj dům.
"Tak vítejte doma slečno. Tady máte mé číslo" podal mi kartičku s jeho číslem.
"To máš vždycky kartičku s tvým číslem po ruce?"
"Jen někdy. Kdybych zastavil pěkné dívce v nesnázích u zámku"
"Tak děkuju. Snad se ještě uvidíme" otevřela jsme dveře auta.
"Určitě. Dobrou noc Alex"
"Dobrou noc Dominiku" zabouchla jsem dveře auta a šla k domu. Odemkla jsem vchodové dveře a vešla dovnitř. Teprve potom jsme uslyšela že odjel pryč. Ten pocit bezpečí jsem ihned využila a šla si v klidu dát sprchu a vyspat se. Ale ráno mě čekala strašlivá zpráva a já věděla že to způsobil Harry.
