Daryl Dixon

2. Zombie apokalypsa započala

Naposledy jsem pohlédl na mrtvého "člověka" a dal se na útěk z lesa.
S tímhle jobem končím!
Ještě nikdy za ty roky téhle práce se mi nic podobného nestalo.
Vybíhám zpátky k parku lesní cestičkou a pořád o tom musím přemýšlet.
Je tohle skutečné?!
Nebo mě jen brácha zase nějak zfetoval?...

Okamžitě poznávám park a rozběhnu se na parkoviště. Na nic nečekám a nastartuju svou motorku a vyjíždím odsud.

*

Dojel jsem k malému domku na kraji Atlanty.
Střecha pomalu chátrala a zdi byly porostlé zeleným břečťanem. Každopádně mně a bráškovi tato díra jménem domov stačila.

Měl jsem více peněz a troufám si říct, že bych si dovolil luxusní dům v centru, ale Merl o mém povolání neměl ani tušení.
Bylo to tak lepší.
Dokážu si představit, jak by se tvářil, kdyby zjistil, že jeho vlastní bratr je fízl.

Otevřel jsem zastaralou temnou garáž a postavil motorku do rohu.
Dalé jsem vešel dveřmi do předsíně, sundal si své boty a šel směrem k obývacímu pokoji.

„Ále, kdopak se nám to vrátil! Malý bráška Daryl!“

„Nazdar.“pronesl jsem tiše a zadíval se na něj s vážným výrazem ve tváři.

„Copak je? Tváříš se jako kakabus! Pojď sem... Nedáš si vodku?“

„Promiň, Merle. Vážně teď nemám chuť na žádný chlast.“

Merl byl rozvalený na gauči a vypadalo to, že má o mě starost.
S cigaretou v puse se usmál a nabídl mi jednu taky.
Potřeboval jsem se se uklidnit, a tak jsem vytáhl zapalovač z kapsy a zapálil si jednu cigaretu.
Něco jsem zabručel Merlovi, jako odpověď díků.

„Řekneš mi co se sakra s tebou děje?“zajímal se Merl.

„Víš, je to nadlouho... Můžeš prosím zapnout telku?“požádal jsem ho a usadil se vedle něj.

„No, že to jseš ty.“zasmál se a nahnul se k ovladači.

Stočil jsem svůj pohled na televizor naproti nám. Běžel tam právě nějaký sportovní kanál.

„To mě nezajímá, přepni to radši na zprávy.“ zaprskal jsem vztekle.

Jakmile Merl přepl televizi na zprávy, objevila se černá šumící obrazovka.

„Tak tohle jsou ty slavný Atlantský zprávy? Jak ubohé...“ okomentoval to bratr.

„Třeba jen mají nějakou poruchu.“

Najednou se obraz opravil a na obrazovce jsme uviděli moderátorku. Vypadala celkem vystresovaně.

“Pozor, pozor!
Tato zpráva je pro všechny obyvatele Atlanty a okolí.
Policie vyhlásila stav nouze.
Žádáme všechny, aby zůstali v bezpečí svého domova, zamknuli se, zatáhli okna a nevycházeli za žádných okolností ven, dokud se celá situace neuklidní.“pronesla moderátorka varovným hlasem.

„Co to kurva zase je za kravinu. Je snad dneska apríla?!“ vyštěkl Merl a zakroutil hlavou.

„Ticho buď, poslouchám!“

„Dostali jsme zprávu o tom, že se městem šíří nebezpečný vir.
Tento vir už infokoval pár jedinců. Tito nemocní lidé se chovají velmi agresivně.
Držte se dál od všech lidí.
Zamkněte se spolu se svými blízkými a nevycházejte za žádnou cenu.
Dívejte se na naší stanici a postupujte podle pokynů, které vám dáme.
Držte se v bezpečí a nepanikařte.
Tohle není vtip.
Opakuji.
Tohle není vtip.“

A takhle to všechno začalo.
Aneb jak se to všechno posralo.