Nemusíme mluvit, abychom se něco dozvěděli...stačí poslouchat..
Poslouchat to okolo nás, poslouchat hlas Vašeho srdce...a ne ostatní!
Věřím že někdy člověk nemusí mluvit...někdy prostě nemusí nic, nemusí vnímat...nemusí myslet, prostě vypne. Pro někoho je to stav bezmoci...pro někoho stav uzdravení..."co to má společného s oblohou?" Ptáte se...obloha je všechno okolo nás...proto toho s ní má společného hodně. Občas stačí se jen usmát...a člověk ví, co byste teď chtěli říct...ale nemůžete...nemůžete mluvit... někdy jsou doopravdy slova zbytečná, přeci jen jsou to slova...a slova ubližují a nebo dokážou lichotit... Nemohu říct jak se teď cítíte...nemohu říct co teď vnímáte...teď nic nemohu říct, protože nevím... prostě nevím. Terez.
