Očividně nepotřebná.
Někdy a to skoro většinou... mám ten pocit, je to jako malej hajzl co mi trčí v mojí hlavě a nechce se dostat ven.
Ono se říká že lidi co se nejvíc smějou tak hodně nocí propláčou ono to tak není daleko od pravdy.. fakt. Lidi často večer pláčou... obloha zčerná a vyjdou malinký tečky, kterým se říká hvězdy. Jo.. lidi to může částečně zneklidnit.. celej den tam byla krásná modrá a najednou? Černá.. ach jak morbidní, ale pro mě tak krásná barva. Skoro jinou na sebe neoblíknu.. možná, protože mi připomíná noc.. možná proto.
Kdo ví proč pláčou ostatní, kdo se teď směje, kdo se teď líbá koho teď někdo objímá.. kdo teď čumí do mobilu a píše si s kámošem o tý nový hře. Kdo teď vypisuje svoje pocity do záznamníku.. a okolo sebe má tmu, vlastně zase černou.. tak jaká jiná by tma mohla bejt, že? Mohla by bejt jakákoliv.. jakou bys chtěl taková bude. Je to tvoje tma. A když si budeš připadat podobně tudíž nepotřebně
Zhasni si a vychutnávej si tu tvojí tmu, tvoje černo.
Teoreticky.. všechno je tvoje a zároveň není.. a ty jsi všech a zároveň nejsi ničí... jsi bytost. Máš jméno, ale nemusíš ho mít.. nemusíš mít jméno.. to nejsi ty. Ty jsi ty. A né jméno to v tvojí existenci nemá žádnou hodnotu. Možná, že si to jméno teď připadá jako ty zbytečně.
Tak nahoď úsměv nebo se alspoň usměj. A jdi. Jsme spojený, i když nechceš... s tebou i s tebou i s dalšim.. všichni jsme. Tak... tak.. zatím..
