Nik

116 16 0
                                    

Šel jsem se na Malou po chvíli podívat.

,,Malá," otevřel jsem dveře ,,bože." vykřikl jsem. Ta holka ležela na zemi a nehýbala se. Okamžitě jsem k ní doběhl a vzal ji do náruče.

,,Nechci mu ublížit a nechci umřít já." zamumlala Malá. Začaly ji stékat slzy po tváři.

,,Malá probuď se." cloumal jsem s ní. Nijak nereagovala. Zase jsem si položil. Zase něco zamumlala, ale byla tak tichá, že jsem ji nerozuměl. Najednou přestala dýchat.

,,Dien vzbuď se, notak Malá. Neopouštěj mě." zakřičel jsem.

,,Mami ne!" vykřikla a prudce se posadila. Zhluboka dýchala a byla zmatená.

,,To nic," chytil jsem ji za ramena, celá se třásla ,,všechno je v pořádku." utěšoval jsem ji. Viděl jsem, jak má strach, ještě větší než jsem měl já. Bál jsem se o ni. Opravdu moc, jsem se o ni bál.

,,Celá se třese," ozval se od dveří Lukasův hlas. Bylo vidět, jak je zmatená, ten hlas ji rozhodil.

,,Já vím. Byla dlouho mimo." podíval jsem se na bratra a potom zase na Malou. Byla bledá a slabá. Opatrně jsem si vedle ní sedl a vzal ji do náruče. Ucítil jsem, jak se na mě unaveně sesunula a po chvíli usnula. Hodil jsem si nohy na postel a opřel se o zeď.

,,Neměli by jsme zavolat doktora?" ozval se po chvíli Lukas.

,,Ne," zavrtěl jsem hlavou ,,to by bylo příliš nebezpečné." měl jsem o ní strach. Byla najednou tak slabá a křehká. Byla jako skleněná koule na kraji stolu, jen jeden nemotorný pohyb a koule se rozbije.

,,Dobře, musím za Laurou. Tak to tu spolu nějak zvládňete." otevřel dveře ,,a za dva dny se vrací rodina." prohodil přes rameno a odešel.

,,Sakra!" zaklel jsem. Opatrně jsem ji položil na postel. Zase něco zamumlala a její přívěsek na krku začal červeně zářit. Pomalu se záření rozlévalo po celém těle. Fascinovaně jsem na ni koukal. Za chvíli záření zmizelo a ona měla zpět zdravou barvu. Spokojeně oddychovala. Ulevilo se mi. Ty ji máš rád, ozval se mi hlas v hlavě. Nesnažil jsem se mu to vymluvit, jen by byl protivný a to se mi teď zrovna nehodilo.

,,Musím tě odsud dostat. Otec tě nesmí najít." pohladil jsem ji po hlavě a odešel do šatny pro plášť. Položil jsem ho na postel a sedl si k Dině.

,,Dino, probuď se." začal jsem ji pomalu budit.

Dvojí krevKde žijí příběhy. Začni objevovat