Je ráno a v brzkých paprscích
Budí se básníci s kocovinou
Při vzpomínkách je přejde smích
Na krásku s duší unavenou
V poledních paprscích moře září
Na břehu stojí dívka
Dívka s Venušinou tváří
Které se siréna říká
Už večer břehy pokrývá zlatem
A moře touží po krvi
Má k tomu nástroj a ten
Nože ni kouzel se nebojí
Už zapadlo slunce do vln
Letní vzduch zpěv naplní
Vražedná panna dnes usedla na trůn
Pobřeží zlověstně zašumí
Je noc a moře utichá
Básníci opět pozvedli číše
Po stole brandy je rozlita
Motýl se utopil ve vlastní pýše
Tonoucí stébla se jako vždy chytá
Však okolo je oceán
S mrtvolou běsnící voda už zmítá
Není to sestra mořských pan
Je ráno a v brzkých paprscích
Básník se neprobudí
Na tváři zůstal navždy smích
Sirény navždy jsou otroky Smrti
