Good girls are bad girls

9. Chapter - Saviour

Luke si zrovna užíval ukrutnou líbačku se svojí blondýnkou, když seděli v kině u filmu, jehož jméno sice znal, ale věděl, že se na něj bude muset podívat doma znovu. Zavibrovala mu kapsa. Nevěnoval tomu pozornost. Nejspíš to bude Ashton, pomyslel si. Ruka Meg se zrovna nedbale přesunula na jeho stehno nebezpečně blízko rozkroku, až ho to překvapilo. Za pár minut začal mobil vibrovat dlouze, někdo mu volal. Odtrhl se od neukojitelné přítelkyně a otráveně vylovil malou placku z kalhot. Nebyl to Ashton, volala Lisa. Tvář mu trochu zvážněla.

"Tohle musím vzít, promiň." Prohodil rychle a svižně odešel ze sálu. Lisa to stihla vzdát, tak jí musel vytočit zpátky. Zvedla to okamžitě.

"Vím, že jsi v kině a že je to určitě úžasný, aloe já tě potřebuju! Prosím. Nevím, co mám dělat. Nevím, co mám říkat, už nemám co, snědli jsme jídlo bez jediného slova, proboha. Je to strašně trapné. Nevím, co mám dělat." Mluvila rychle, ale šeptala, zněla zoufale a unaveně. Opakovala se a nenechala Luka ani pozdravit. Usmál se a zhluboka se nadechl.

"Kde sedíte?"

Vytáhnout Meg z kina nebylo těžké, řekla mu, že jakmile odešel, snažila se sledovat na film, ale nerozuměla ději. No co už, první polovinu snímku vůbec neviděli. Ovšem zatvářila se na něj, když jí tvrdil, že volali kluci kvůli nějaké naléhavé záležitosti. Slíbil, že to vynahradí. Po letmé puse se rozešli každý do jiné strany.

Teprve cestou si Luke přečetl textovku, kterou mu poslala Lisa. Stál v ní směšně sepsaný telegram, samozřejmě pravopisně přesný: "Hrozné rande STOP mlčíme STOP trapas STOP." Dala si s tím práci, pousmál se. Jak se tak blížil k restauraci, kde probíhalo pravděpodobně nejtrapnější rande dvou knihomolů, přemýšlel, jakým způsobem svoji kamarádku vysvobodí.

Samozřejmě ho začaly napadat samé kraviny. Jedna z nejlepších, co mu bleskla hlavou byla, že by si zahrál na žárlivého expřítele. Dramatická scéna by mu sedla. Taky by ho bavila. Rozhodnul se trochu jinak, ale dramatickou scénu to zahrnovalo."Takže proto se mi kampus tak líbí, je to hodně o barvách." Usmála se nuceně na muže před sebou a stále v hlavě vymýšlela všemožné cesty, jak z této šlamastiky ven. Pálily ji všechny mozkové závity, ale její fantazie už jí přehrávala jen nereálné a absurdní scénáře. Tušila, že Sebastian má stejný pocit. Měla pravdu. On sám seděl a nechápal, jak je možné, že se sešli dva tak nudní lidé na schůzce.

Jako blesk z čistého nebe, jako spasitel, jako záchranná loď se zpoza rohu vynořil blonďatý vysoký týpek.

"Liso! Liso, kde jsi? Tady jsi. Musíme jít." Pokřikoval po restauraci, až se lidé otáčeli od svých stolů, div si nevykroutili krky. Lisa si téměř vykroutila krk, jelikož se Luke objevil za ní. Nevěděla jak má reagovat, ale k jejímu štěstí ani nemusela. Luke zařídil všechno sám a netrvalo to ani třicet vteřin."Máma spadla ze schodů. Musíme jít. Odvezli ji do nemocnice." Hulákal bezmyšlenkovitě, zatímco bral Lise svršek ledabyle hozený přes židli.

"Je zraněná, chápeš? Liso, tak hni se." Okřikl ji, když viděl, že má kousíček k tomu, aby se rozesmála. Udržela se. Luke se zmateně podíval na Sebastiana, který se stejně zmateně díval na něj.

"Hele, určitě jsi príma kluk a ona ti zavolá, ale teď... čau." Otočil se a tlačil dívku před sebou přímo ven z podniku.

Ještě před dveřmi restaurace pokračovali ve své malé scénce a až o ulici dál se začali naplno smát. Lisa se popadala za břicho a Luke si utíral jednu neposlušnou slzu. Po chvilce se oba dva uklidnili a koukali na sebe.

"Já nemám slov." Pronesla nahlas.

"Je jen otázkou času, kdy dostanu svoji první roli." Zakřenil se a dal ruce do kapes.

"Wow, já opravdu nevím, co říct." Usmívala se na něj.

"Ono ti to dojde..." Podíval se směrem do nikam a čekal. Lisa se usmála ještě víc a pak pokorně dodala.

"Děkuji." Říkala si, jestli je na místě ho obejmout, ale řekla si, že mu radši laskavost oplatí zaplacením nějakého drinku. Navrhla, že půjdou na chvíli do baru. Cestou se jí Luke vyptával, jestli to opravdu bylo tak strašné.

"Ano, hrůza sama. A je to nejspíš moje vina, nejsem na seriózní schůzky stavěná."

Luke se zarazil. "A na co jseš teda stavěná? Na sex na jednu noc s neznámým týpkem z nějaké pochybné párty?" Zasmál se.

"Hmm..." Odmlčela se.

"Nějak tak." Koukala na svoje boty, jak šmajdají po betonu. Luke si nebyl jist, jestli na to má navázat. Jednoduše si nedokázal představit tuhle slušnou dospělou holku jako... nevěděl ani, jak by to měl nazvat. Hlasitě si oddechnul.

"Tohle mi budeš muset jednou vysvětlit."

Kývla hlavou. "Jo, teď to opravdu asi nechci řešit." Nepromluvili, dokud nedošli k baru. Objednali dvě piva a blábolili o maličkostech. O Sebastianovi už nepadlo slovo.

"Zase mi vibruje kapsa. Musím si to nastavit jinak." Přerušil téma Luke a podíval se na displej. Chvíli jen tak koukal a pak telefon zase vrátil na místo.

"Kdo to byl?" Zeptala se Lisa.

"Nic důležitýho." Usmál se a navázal tam, kde skončil. Neměl důvod Lise něco zamlčovat, ale prostě se v ten okamžik rozhodl, že zpráva od Meg není tak podstatná. Napil se piva, kterému už chyběla pěna, a podíval se na brunetku. Jak může být rande nuda s tak skvělou holkou, pomyslel si. Tlachali o hudbě a následně o tom, že by měla Lisa trávit víc času s klukama ze skupiny.

"Abych cítila, jak mi klesá IQ? To určitě."

"Hele, my nejsme takoví blbci!" Tvářil se uraženě. "Michael rád čte. Taky rádi koukáme na filmy. A na téma zvířata by se taky možná vyvinula nějaká konverzace." Usmál se.

"No, že mě tak přemlouváš." Napila se ona a už měla na dně. Pak se zatvářila vážně. "Neděláš to jenom proto, že je ti mě líto... že ne?" Řekla pomalu a potichu. Nenechala ho odpovědět. "Chci říct... Pochopila bych to, jsem poměrně politováníhodná, ale jen v téhle oblasti."

Luke ji obdaroval zamračením. "Chápu, že nejsme zrovna kámoši od narození." Odmlčel se. "Ale tohle mě urazila. Já nejsem takovej šmejd, Liso." Koukal na ni upřeně.

"Promiň."

"Pomohl jsem ti proto, že jsi žadonila o pomoc. A když už je někdo tak zoufalej, že zavolá mě, beru to jako lichotku." Vykouzlil ozubený úsměv na svých rtech a naklonil se přes stůl, aby ji pohladil po rameni. "A zvu tě do našeho příbytku, protože si myslím, že ti trochu neseriózní a neinteligentní zábavy neuškodí." Jak tak mluvil, objevoval se na její tváři stále větší a větší úsměv.

"Opravdu bychom si měli na čelo vytetovat nápis: Nesuď knihu podle obalu. Oba!" Odkazovala na jejich seznámení a na předsudky, které jeden o druhém měli.

"Jak říkáš..." Luke konečně dopil svůj půllitru.

Tohle byl moment. Moment, kdy jí to prvně přelétlo myslí. Má ho ráda asi trochu jinak než jen jako kamaráda.