Avenger? Rather Agent

7.

*****překvápko! Teda kromě poznámky na zacatku:D jsem tu s novou částí - jdeme slavit ne? :D připravte se zde na několik časových skoků bylo to nutné, byli bychom zde jinak tak dvacet let než bych vse popsala a vůbec napsala (Ach ta lenost a nedostatek nápadů..) každopádně doufám ze se vám část libi a budu ráda za názory a případné nápady na to jak by mohl příběh pokracovat (prave jsem si totiž překopala dějovou linku co jsem měla napsanou už v lednu a nevím jak dál - jsem sikovna..) no užijte si to a zase příště:))*****

*TONY*

"Nemohla se přeci jen tak vypařit." Otočím se na Barnese a pak se zase kouknu na záznamy z kamer v jejím bytě. Jo dal jsem jí tam kamery, ale jen kvůli jejímu bezpečí.

"Pane už jste nespal padesátdva hodin, měl byste jít spát." Ignoruji Jarvise a snažím se přijít na to, kam mohla zmizet moje dcera. "Starku běž spát. Takhle toho stejně moc nevymyslíš." Ani jsem se nehnul, ale přišla na mne únava a usnul jsem s hlavou na stole.

*REBECA*

Tři týdny. Už celé tři týdny snáším tu neskutečnou bolest pořad dokola. Steva jsem od mého převozu sem neviděla, jediný koho neustále vidím je ten profesor, dvě gorily a tak obden moje tak řečená matka.

"Ticho prosím už ticho." Držím se za hlavu, která mne bolí a mam v ní snad miliony myšlenek. Ne snad nemám nové schopnosti že ne?! Asi jo. No do háje.

Slyšela jsem otevření cely, ale nijak jsem se tomu nevěnovala, protože mi málem praskla hlava. Zase mne popadly ty gorily a vláčely mě do laboratoře kde mě jako vždy připoutali ke křeslu.

/Dnes zvyším dávku. Není možné, že to snáší normálně, byla by už mrtvá./ "Ne!" Zakřičela jsem na osobu za dveřmi, byla to moje matka. Vyšla ze dveří a zkoumavě si mne prohlížela. "Co tu tak ječíš?" Bože zabte ji někdo. "Nebudeš mi dávat větší dávky." Zavrčím a držím si svůj pevný postoj. "Takže máš nové schopnosti. Skvělé." Usmála se! Ona se usmála! Jsi v hajzlu. Nepovídej.

Bojím se. Bojím se toho co se mnou teď udělá, v místnosti se začnou vznášet věci které 'normálně' používají, aby mi dali injekce nebo nějak aktivovali schopnosti a přibližují se k ní. "Okamžite přestaň!" Zakřičela na mne a já se ještě víc rozklepala. "Říkám ti nech toho!" Vzala si do ruky pistoli a namířila na mne. Zmateně se rozhlížím po místnosti a nevím co dělat. "Jak chceš." Řekla a vystřelila. Zavřu oči ať to nevidím a jediná věc, kterou si přeju je ta, aby se kulka zastavila, protože chci pořád žít. Stane se tak. Kulka se zastaví asi pět centimetrů ode mne a pak spadne na zem. "Skvělé." Řekne a kývne ke gorilám. "Odveďte ji, bude se to učit ovládat." To bylo vše co řekla a pak odešla.

Přežila jsem a to je hlavní.

***
"Znovu!" Rozlehne se hlas po místnosti, stejně jako poslední měsíc několikrát denně, a hydranti po mne znovu hodí nože. Jo už se jich do mne několik zabodlo, divím se že ještě držím, ale to nikdo neřeší. Hlavní je, že pro ně budu další zbraní nebo v mém případě znovu nalezenou zbraní.

Během doby co tu co tu pobývám, jsem si vzpoměla na všechny věci o mně, teď už stačí najít Rogerse, připomenout mu kdo je a nějak se odsud dostat.

Zastavím nože, otočím je proti těm co je házeli a zabodnou se jim do hrudí. Pět z tisíců eliminováno, nemáte zač, ostatní nechám ráda dalším.

"Někoho nového si najdeš." Prohodím k matce, která se ke mně rozejde. "Jsi připravena na poslední část výcviku, pojď." Vede mne do jedné z místností na chodbě. Po cestě se mineme s Rogersem a já do něj "omylem" strčím a spadnu. Pomůže mi na nohy. Využiji toho že mne drží a v hlavě mu nechám objevit hromadu vzpomínek, ale ne zdaleka všechny. Zděšeně se na mne podívá, ale nakonec se pousměje. /Hlavně se neprozraď../ pošlu mu telepaticky a jdu za matkou do místnosti na konci chodby.

Nechá mne posadit se do, na první pohled normálního, křesla a začne horor. Vymazání mé paměti a následné nastavení mě jako Winter soldiera. Už zase.

"Chci získat data ze Starkova počítače a ty to zařídíš. Odlet na misi za půl hodiny, běž se připravit."